Vánoce

Vánoční Barborky

16. srpna 2013 v 17:24 | Veronika Srncová



Vánoční Barborky

16.8.2013



V naší zemi mají barborky své nezastupitelné místo. Dokonce i v dnešní době na většině štědrovečerních stolů nesmí vázička s rozkvetlou větvičkou chybět. Podle lidové víry se mají barborky nařezat na svátek sv. Barbory, tedy 4. prosince. Nejlépe ve chvíli, kdy se obzoru dotkne první sluneční paprsek, se uřízne větvička buďto třešně nebo jabloně, broskvoně či břízy. Větévka se odnese domů, seřízne se její dolní konec ostrým nožem, vloží se do nádoby s vodou a postaví do místnosti ze stálou teplotou. Vodu ve váze nevyměňujeme, pouze ji denně doplňujeme. Při této péči nás barborky určitě o Štědrém dnu překvapí krásou čerstvě rozvinutých květů či mladých lístečků.

TYPY BARBOREK:


TŘEŠŇOVÁ BARBORKA


Třešňová větévka je v našich krajích asi nejznámější. V dřívějších dobách se s nimi i čarovalo. Zvyk používat je k vánoční bílé magii má kořeny u keltských kmenů a druidů. Ti byli se stromy a keři velmi silně spojeni. K třešňové větvičce se váže známá pověra - že když rozkvete o Štědrém dnu, neprovdaná dívka najde do roka svého ženicha.

JABLOŇOVÁ BARBORKA


Pověra praví, že když na Štědrý den vykvete větvička jabloně, příští rok bude úspěšný a plodný.



BŘEZOVÁ BARBORKA


Chceme-li se dozvědět, jestli budeme v novém roce zdraví jako rybičky, pak nesmíme si zapomenout 4. prosince uříznout březovou větvičku. Doma ji vložíme do nádoby ze studenou vodou. Jestliže na ní o Štědrém dnu vyraší drobné lístečky, je to příslib dobré zdravotní kondice a nálady po celý následující rok.

BROSKVOVÁ BARBORKA


Podle pověsti manipulace s broskvovou barborkou o vánočních svátcích pomáhá odstraňovat nedůvěru mezi lidmi. Větvička uříznutá 4. prosince údajně o Vánocích prozradí, na koho se můžeme spolehnout a kdo nám lže. Stačí, když si při řezání větévky vizualizujeme příslušnou osobu. Vykvetou-li na ní na Štědrý den kvítka naše podezření jsou mylná. Když se však objeví zelené lístečky, je nutné se mít před dotyčnou osobou na pozoru. Zůstane-li větévka suchá, je dobré se mít na pozoru, něco divného se chystá.

Pokud jste zapomněli 4. prosince utrhnout barborku, udělejte to hned teď. Nejen, že si připomeneme české tradice, ale zároveň získáme krásně čerstvou dekoraci do bytu.




Vánočka-pečivo našich babiček

16. srpna 2013 v 17:21 | vERONIKA sRNCOVÁ


Vánočka-pečivo našich babiček

16.8.2013



Na Štědrý den se má držet půst. Výjimku může tvořit vánočka, která se s mlékem nebo bílou kávou podává k snídani. Vždy, když doma peču vánočku, vzpomenu si na dětství, kdy mi ji pekla babička.

Historie vánoček

První zmínky o vánočce pocházejí již ze 16. století. Ale to ji pekli jenom mistři pekaři. Původně byla vánočka pečena a předávána jako dar pekařů radním a patronátní šlechtě. Teprve od 18. století začali lidé péct vánočky i doma. Recepty byly různé a dědily se z generace na generaci. Vánočce se podle krajů, nářečí a zvyklostí také říkalo štědrovečernice, štědrovice, štědrovka, pleténka, húska, calta, pletanka, pletenice, ceplík, žemle, štrucla, štricka, ale také "děťátko". Pletaná vánočka symbolizovala děťátko zabalené do peřinky.

Tradice pečení vánočky

Křížové pletení vánočky má ochránit před zlými vlivy. Vánočka se tradičně plete z devíti pramenů. Základnu, první patro, tvoří čtyři prameny, které symbolizují slunce, vodu, zemi a vzduch. Prostřední, druhé patro, tvoří tři prameny představující rozum, vůli a cit. Třetí patro, tvoří dva prameny, které spojují vědění a lásku.
Vánočky se v dřívějších letech pekly pouze z kynutého těsta, do kterého se přidávaly rozinky, mandle, ořechy i kandované ovoce. V prvních receptech se objevoval i anýz či fenykl.
Vánoček se dříve peklo tolik, kolik bylo členů rodiny a služebnictva, pro každého jedna. Někde dostával kousek vánočky i dobytek, aby mu přálo zdraví po celý následující rok.

Tradice, které se dodržovaly při pečení vánočky

  • Hospodyně musela být oblečená v bílé zástěře a mít bílý šátek.
  • Hospodyně nesměla během zadělávání těsta promluvit.
  • Při kynutí vánočky musela kuchařka skákat hodně do výšky, aby se vánočka podařila.
  • Do vánočky se zapekla mince, kdo ji našel, měl zaručené bohatství a zdraví po celý příští rok.
  • V některých krajích se do vánočky zapekl zelený hrášek, kdo ho našel, měl mít celý rok pouze štěstí.
  • Podle toho, jak se vánočka povedla, se předpovídalo, jaký bude příští rok. Připálená, natrhlá nebo prasklá vánočka nevěstila nic dobrého, spíše symbolizovala neštěstí.

Pomocná ruka při pečení vánočky

  • Vánočka potřebuje čas, proto těsto necháme kynout klidně i přes noc.
  • Náplň - sekané mandle a ořechy, v rumu namočené okapané rozinky a kousky kandovaného ovoce. Vše přidáváme až do vykynutého těsta.
  • Upletenou vánočku propíchneme proti sobě 2 špejlemi, aby se nerozpadla.
  • Vánočku necukrujeme ihned po upečení. Před cukrováním ji necháme vychladnout.
Kromě receptů, které se vám nabídnou na hlavní stránce po zadání hesla "vánočka" a hledej "v receptech" vám před Štědrým dnem nabídnu ještě recept na Mandlovo-rozinkovou vánočku a tvarohovo-vanilkovou vánočku, doufám, že se mi povedou.
Pokud se bojíte, že nezvládnete pletení ze 4 pramenů, podívejte se na článek o Pletení vánočky.

Vánoce ve světe

16. srpna 2013 v 17:18 | Veronika Srncová


Vánoce ve světe

16.8.2013


Obdarovávání má svou historii


Už ve starém Římě si lidé na oslavu Nového roku dávali dárky. Později se stal vánočním svátkem zimní slunovrat a obdarovávání zůstalo. Stalo se projevem přátelství a křesťanské lásky k bližnímu. Od šestnáctého století existují důkazy o vyměňování dárků mezi přáteli a příbuznými. Nejvíce dárků dostávaly především děti.
V následujících dvou stech letech už nosil dárky Ježíšek, Santa Claus či Vánoční muž. Bylo zvykem, že se dárky začaly rozbalovat až v okamžiku, kdy se objevila na nebi první hvězdička. Tím se připomínala betlémská hvězda, která zářila nad Betlémem. Ve většině zemí rozdávají dárky na Štědrý den nebo druhý den ráno na Boží hod vánoční.
Co znamenají Vánoce pro jednotlivé víry

Christmas garland on rustic wood with copy space

Křesťané

Křesťané slaví narození spasitele Ježíše Krista. Ale jejich nejdůležitějším svátkem nejsou Vá-noce, jsou jím Velikonoce (Ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista). Přičemž Velký pátek slaví především protestanti.

Muslimové

Maria a Ježíš jsou důležití i pro islám. Ježíš je oslavován jako prorok a Maria jako jeho matka. Vánoční příběh o narození Ježíše Krista je i v Koránu vyprávěný velmi podrobně. I zde počala Maria svého syna jako panna, anděl boží jí zvěstoval poselství - stejně jako v Bibl

Židé

Židé nemají s Vánoci nic společného, kromě toho, že Ježíš byl také Žid. Židé slaví Chanuku - svátek světel. Připomínají si tak znesvěcení jeruzalémského chrámu v roce 70 př. n. l. Chanuka se slaví podle židovského kalendáře vždy v čase Vánoc. Židé také zapalují svíčky, konzumují sladkosti a dávají si dárky - v tomhle si jsou Vánoce a Chanuka velmi podobné.

Svědci Jehovovi

Odmítají každou podobu oslavy Vánoc, protože Bible nevybízí k tomu slavit narození Ježíše a protože vánoční stromek a věnec jsou prapůvodními pohanskými zvyky. Místo toho slaví Svědkové Jehovovi smrt Ježíše, protože sám Ježíš při poslední večeři vyzval apoštoly k tomu, aby jeho smrt slavili.

Vánoce ve světě

Vánoce se na různých místech naší planety slaví odlišně. Ono výše uvedené přísloví tedy nesporně platí. Vánoční zvyky a obyčeje si jsou v mnohých zemích v něčem podobné a v něčem zase zcela odlišné. Není divu, vždyť i v jednotlivých oblastech naší republiky lze vystopovat odlišné vánoční tradice, natož pak v různých koutech celého světa. Mnohde se Vánoce neslaví vůbec. Přestože je uznávají i nevěřící, jsou to přece jen svátky výhradně křesťanské. Proto se s nimi nesetkáme v zemích islámu ani v ortodoxně židovském prostředí.


Anglie


Anglické Vánoce mají své zvláštnosti, oproti našim Vánocům se dárky nenadělují na Štědrý den, ale až ráno na druhý den. Vánoční dárky zde nosí Father Christmas, a protože je tak trochu spojený s novodobým Santa Clausem, který chodí komínem, tak děti na Štědrý večer hází svá přáníčka přímo do komínu, aby se velice rychle k tomu Father Christmasovi dostaly. V Anglii mají na první svátek vánoční slavnostní oběd, který se nese v atmosféře obrovského veselí. Co k tomu všechno patří? Je to jednak slavnostní menu, které se skládá většinou z drůbeže a různých rybích pokrmů. Obvykle začínají drůbežím vývarem s kuřecími nočky nebo rybí polévkou, také je typická polévka želví, ale v dnešní době už se spíše dělá nepravá želví polévka, která se připravuje z telecí hlavy. Jako další předkrmy nechybí různé paštičky nebo uzená treska a hlavním chodem je krocan s masitou nádivkou a kaštany, ale také koňakem. Jako příloha se podává jablkové pyré a na stole nesmí chybět tradiční vánoční pudink. S tímto pudinkem je spojena další anglická tradice. Do pudinku se ukrývá mince a když potom ten, kdo pudink konzumuje, objeví ve svém dílku tuto minci, má zaručeno štěstí na celý rok.
O anglickém pudinku kolují různé informace - někdo si ho velice pochvaluje, jiní zase říkají, že se nedá jíst. Z čeho se takový vánoční pudink připravuje?
Pudink se připravuje ze 3/4 kg sušených švestek, 1/4 kg rozinek, 30 dkg strouhanky - ta bývá z tmavého chleba, 20 dkg mouky, do toho se dá 9 vajec, sklenička brandy, 1/4 kg směsi oříšků s perníkem, a to vše se zamíchá do 30 dkg hovězího loje. Všechna tato směs se vaří šest hodin, pak se naleje do formy a nechá ztuhnout.


Argentina


Opravdu neobvyklé Vánoce mají v Argentině. Protože v prosinci je zde léto a vysoké teploty, pije se místo svařeného vína či punče chlazená Coca-cola, štědrovečerní večeře probíhá na zahradě a na stole najdete pečené sele, anebo pečínku z páva. Jeho peří tvoří zároveň pěknou dekoraci. Avšak ani zde nechybí vánoční stromečky, často zdobené bílými chomáčky, které mají připomínat sníh. Dětem naděluje dárky kůň Magi, a to až 6. ledna.

Austrálie


V době, kdy se u nás děti koulují a věnujíce zimním radovánkám, mají u protinožců ta největší vedra a letní prázdniny v plném proudu. Není proto divu, že Australané tráví Vánoce na pláži. Často zde absolvují i sváteční večeři. Součástí slavnostní večeře je mnohdy i tradiční yorskhirský puding, který pochází z Velké Británie. Je to teplý švestkový nákyp s hrozinkami a ořechy, polévaný vaječným koňake

Brazílie


V brazilský oslavách se objevuje množství nejrůznějších směrů, poněvadž se zde mísí tradice potomků Portugalců, Italů, Němců a Španělů. Svůj vliv tu mají i indiáni. Přesto se všichni společně radují, přejí si vše nejlepší k narození Páně a zdobí stromečky. Téměř všechny jsou umělé, skutečné jehličnany si mohou dovolit jen ti nejbohatší. Brazilci jsou proslulí nejen početnými rodinami, ale i velkorysostí při nákupu dárků. Většina obyvatel Brazílie navštěvuje o vánočních svátcích mše v kostelech nebo přímo pod otevřeným nebem. O štědrovečerní večeři mívají Brazilci na stolech pečeného krocana, mořské ryby, ovoce a sladké zákusky

Bulharsko

Vepřové maso, čočka, fazole, rýže a zelí - to jsou tradiční pochutiny, které nesmějí chybět na žádné slavnostní tabuli v bulharských domácnostech. Oblíbené je i kynuté pečivo ve tvaru kroužků, které se servíruje místo naší vánočky. Protože jde o pravoslavnou zemi, dárky se nadělují až 6. ledna a nenosí je nikdo jiný, než děda Koleda. Mnoho domácností však slaví i 24. prosince, a tak není výjimkou, že děti dárky dostanou i dvakrát.

Dánsko

Dánské Vánoce, to není Štědrý den a pár dnů volna po něm. Vánoce, to je celý prosinec a Štědrý den (=Juleaften) je vyvrcholením. Začínají první adventní nedělí nebo 1. prosincem podle toho, co vyjde dřív v kalendáři.
Dánové jsou velice společenský národ, v podstatě cokoliv může být důvodem k posezení s přáteli. A Vánoce, to je ideální záminka . Pro děti dárky a sladkosti na každý den, pro dospělé schůzky s přáteli, vánoční oslavy na pracovišti nebo s rodinou, ozdobení stromečku s dětmi ve školce, vánoční posezení a tombola se staršími dětmi ve škole…
Vánoční šílenství začíná 1. adventní nedělí. Obvykle se vyrobí nebo koupí adventní věnec se čtyřmi svícemi (= adventlys). Někde se vypalují svíce po čtvrtinách, jinde se každou adventní neděli nechá vyhořet celá svíčka. Já jsem letos koupila tlustou červenou svíčku o průměru 6 cm a asi 20 cm vysokou. Jsou na ní vedle vánočních motivů číslice od 1 od 4 a na každou adventní neděli se má upálit čtvrtina svíčky. Prostě každá rodina si vypaluje svíce podle svých zvyklostí. Další svíčka, a možná ještě důležitější, je svíčka s kalendářem (=kalenderlys). Každý den se na ní upálí jeden den, je to stejný princip jako čokoládový kalendář. A ten tu samozřejmě je taky, od nejlevnějších verzí za pár korun až po tématické za několik stovek.
Dalším zvykem je pakkekalender. Nejčastěji to je látkový vyšívaný kalendář, na který se ke každému dní od 1. do 24. prosince připevní malý dárek. Každé dítě v domácnosti má svůj vlastní kalendář. Většinou se jedná o drobnosti za 10 - 50 korun, ale leze to příšerné do peněz a navíc, co se dá za tu sumu koupit? Blbůstky. Mělo by se postupovat od nejmenšího dárku až k největšímu, na adventní neděli větší dárky, na obyčejný den menší dárky, a na Štědrý den dárky vyvrcholí. Ale každá rodina to dodržuje podle sebe.
V hodně domácnostech se zavěšují na strop nebo sedí po nábytku. Dále se příbytky zdobí různými samolepkami, vánočními ozdobami, větvemi… prostě klasikou. Velká okna nebo skleněné dveře se často pomocí červené, zlaté nebo stříbrné stuhy rozdělí na menší čtverce a do nich se porůznu nastříkají sprejem vánoční motivy nebo sníh. A samozřejmě každý skřítek má vánoční červenou čepičku, tu nosí i děti a občas i dospělí...

Finsko

Stejně jako u nás je i ve Finsku nejvýznamnějším dnem 24. prosinec. Ráno se jí rýžová kaše, která se zapíjí švestkovým džusem a večer následuje slavnostní hostina. Dárky zde neroznáší Santa Claus, ale Velký Ukko se svými pomocníky pidimužíky. Mezi tradiční zvyky patří ná-vštěva hřbitova i sauny, typické jsou slaměné dekorace.

Francie


Ježíšek země galského kohouta - Pere Noël (Otec Vánoc) - je služebně nejmladší mezi všemi nadělovači dárků. Svou profesi převzal od svatého Mikuláše teprve počátkem minulého století. Vánoční nadílka dárků se koná 24. prosince kolem deváté hodiny večer. Předchází jí ale velká hostina, která je nerozlučně spjatá s dobrým jídlem a s dobrým pitím, s dobrým vínem. Co taková slavnostní večeře obnáší? Je to až dvanáct různých chodů. Menu se skládá z ústřic, klobásek, vína, pečené šunky, salátů, ovoce a sladkostí, na venkově se připravuje pečený krocan s kaštanovou nebo lanýžovou pastou. Francouzi si také rádi dopřávají škeble, kaviár nebo žabí stehýnka. A nesmí chybět ani sýrová tabule. Jako dezert se často servíruje tzv. Kristův chléb ozdoben cukrovou pěnou. Anebo pro nás zvláštní dezert, který má tvar polena. Je to vánoční poleno, které je spojeno s další tradicí: Na počátku Vánoc se do krbu mělo vložit velikánské poleno, které mělo bez přestání hořet po celé svátky.

Itálie


Štědrý den se slaví jen schůzkou s přáteli. Italské děti dostávají dárky většinou na první vánoční svátek ráno (25. prosince) nebo jako u nás - večer 24. prosince od Jěžíška, kterému říkají Babbo Natale nebo od čarodějnice nazývané Befana, která létá na koštěti a dárky nosí stejně jako Santa Claus komínem.
Hlavním vánočním jídlem jsou v Itálii artyčoky, plněná zvěřina, ryby, pečená kuřata a slaná kukuřičná kaše (polenta). Jako zákusek se podává kaštanové pyré se šlehačkou, turecký med s oříšky a italská bábovka zvaná panettone. Ve srovnání s našimi jsou italské Vánoce velmi "odbyté" - vůbec zde nepečou cukroví. Co je stejné, i zde se konají půlnoční mše půlnoční mše.

Maďarsko


V Maďarsku
jsou Vánoce nejen církevním, ale skutečně celonárodním, všelidovým svátkem. Vánoce jsou především svátky rodiny, vzájemné lásky a sounáležitosti všech lidí. Na Štědrý den, podle starodávných maďarských zvyků, by proto nikdy nikdo neměl být sám, a tak v minulosti zvaly rodiny k bohatě prostřenému stolu i žebráky a tuláky.
Ve většině maďarských rodin začínají Vánoce upečením tradičního svatoštěpánského koláče, který se v první adventní neděli uloží na okraj stolu a musí tam vydržet až do Tří králů. Pod ubrus stolu se na začátku adventu uloží zrníčka obilí z poslední úrody a chomáček sena, Tím dává hospodář najevo vděčnost za dary země a přání dožít se napřesrok rovněž dobré úrody. Na Štědrý den se obědvá speciální sladké jídlo zvaní "guba". Je to tradiční maďarský pokrm vyrobený z kynutého těsta podobného chlebu. Slavnostní večere je bez masa, s výjimkou rybího, maso se smí jíst až po půlnoční mši. Večere bývá bohatá a začíná hned po setmění nebo východem první hvězdy. Hospodář se skleničkou nového vína v pravici pronese přípitek. Po půl sklence vína dostávají i děti. Obřad pokračuje rozdělováním jablka. Každý člen rodiny se podělí o své jablko s ostatními na znamení toho, že jeden s druhým mohou vždy počítat a jeden druhému budou vždy pomáhat. Výjimku z toho tvoří pouze děvčata na vdávání, která si jablka ponechávají. Po novém roce s nimi mají vyjít na ulici a kterého chlapce prvního uvidí, toho si vezmou za muže. Následují tenké oplatky s medem a česnekem, aby si v příštím roce každý zachoval zdraví. Potom přichází řada na tradiční a neodmyslitelné "halászlé", čili rybí polévku, která musí být patřičně pikantní. Po polévce se jí smažená ryba, nejčastěji kapr, s bramborovým salátem. A to všechno je třeba zapít dobrým vínem, pokud možno z vlastní úrody. Po večeři, rozbalování dárku a hodinky rodinné pohody se v minulosti, zejména na venkove, chodívaly zpívat se už lidé v tento sváteční večer navštěvují spíše výjimečně. Zúčastnit se půlnoční mše patří ovšem k důležitým společenským a církevním povinnostem a do kostela zajde na Štědrý den každý.

Mexiko

Zatímco u nás jsou Vánoce svátky klidu a míru, v Mexiku je to pravý opak. Jsou veselé a hodně hlučné. Zajímavé je i to, že vánoční stromečky zde najdete jen výjimečně. Mexičané totiž místo nich mají pinatu, což je velký hliněný džbán na vodu plný ozdob a hraček, který se zavěsí na dveře a jeho rozbitím vánoční oslavy vrcho§

Rakousko


Rakušané velice milují hudbu, a tak i rakouské Vánoce jsou silně spojeny s hudbou. Ve všech městech se v předvánočním období koná celá řada různých koncertů, ale muzicíruje se i v rodinách.. Snad skoro každý zná píseň "Tichá noc, svatá noc", v originále "Stille Nacht! Heilige Nacht!", ale možná už neznáme její zajímavou historii. Téměř před 190 lety ve venkovském kostele svatého Mikuláše v rakouském Oberndorfu zazněla poprvé tato vánoční píseň v podání Františka Josepha Mohra a Franze Xavera Grubera a kostelního sboru za doprovodu Mohrovy kytary. Vypráví se, že Joseph Mohr byl přinucen napsat slova pro tuto vánoční píseň a doprovodit ji kytarou, protože v kostele, kde sloužil, byly porouchané varhany a do začátku půlnoční mše nezbývalo tolik času, aby mohl zajistit jejich opravu. Mohr se údajně vydal za svým přítelem Gruberem, a spolu složili píseň, kterou pak v kostele zahráli. Zajímavé je, že tato píseň se velice rychle rozšířila, ale šířila se jako píseň lidová, hudba byla dokonce připisována známým skladatelům, tu Haydnovi, tu Mozartovi či Beethovenovi. Gruber se ještě za svého života velmi snažil, aby mu autorství bylo přiznáno, ale oficiálně se tak stalo až po jeho smrti, a to velice pozdě, až na sklonku 20. století, kdy se našel rukopis, na kterém je rukou připsáno v pravém rohu, že hudbu k těmto slovům složil Franz Xaver Gruber. Když vzpomeneme Josepha Mohra, tak ten umřel velmi chudý jako zcela neznámý člověk, nespojovaný s touto písni. Jediné, co se o něm tradovalo, že to byl velice hodný člověk, který všechno, co měl, rozdal potřebným.
V Rakousku se slaví Štědrý večer obvykle v neužším kruhu rodiny. Odpoledne se zdobí stromeček. Předtím, než se rozbalí dárečky, zpívají muzikální rodiny koledy. Večeří se Weihnachtsgans ("vánoční husa") a k tomu červené zelí a knedlíky, Tento zvyk se ale v mnohých rodinách už porušuje pojídáním kapra, lososa nebo kachny, V mnohých rodinách se ale v tento den jí o něco skromněji - např. párky s bramborovým salátem.

Rusko


Vánoce se v pravoslavném Rusku slaví až 7. ledna, protože církev stále používá Juliánský kalendář - a ten je oproti našemu Gregoriánskému kalendáři o 13 dní opožděn. Náš sedmý leden tedy odpovídá 25. prosinci. Oslavy se tak liší od toho, co známe u nás - v Rusku následují Vánoce až po Novém roce.
Novoroční oslavy začínají 31. prosince. Domácnosti se slavnostně vyzdobí, nemůže chybět stromek, tzv. "jolka". Večer se lidé sejdou u slavnostního stolu, vyměňují si dárky a dětem naděluje děda Mráz (děd Moroz), kterého často doprovází Sněhurka (Sněguročka). O půlnoci pak lidé vyjdou do ulic a vítají Nový rok.
Pravoslavné Vánoce (Rožděstvo) jsou po Velikonocích nejdůležitějším církevním svátkem Ruska. O půlnoci ze 6. na 7. ledna začínají ve všech pravoslavných chrámech mše, které trvají až do časných ranních hodin. Mnoho lidí si přichází poslechnout nádherné sborové skladby.
Vhodnou příležitostí k oslavám zůstal i začátek nového roku podle starého kalendáře, který připadá na 14. ledna. Byty a restaurace se pestře vyzdobí papírovými řetězy a slaví se jako u nás na Silvestra...

Slovensko


Na Štědrý den Slováci obvykle až do večere drží půst, který končí až s východem první hvězdy. I když ve štědrovečerních zvycích existují mezi jednotlivými regiony určité rozdíly, některá pravidla platí všude. Třeba, že na Štědrý večer musí být každý pořádný člověk doma, že z každého jídla na stole se patří alespoň ochutnat, anebo že tomu, kdo se nemůže z vážných důvodu štědrovečerní večeře zúčastnit, se prostírá prázdný talíř.
Na štědrovečerním stole nesmí chybět chléb, ale ani klasy obilí z poslední úrody, vánoční koláče, figurky biblických bytostí ze zvláštního těsta, adventní věnce, tradiční "kapustnica", kapr a další dobroty. Hostina tradičně začíná přípitkem. Ve vinařských oblastech je to víno, v horských zase "hriatô", - vyškvařené sádlo ze slaniny zalité pálenkou, někdy i opeřené). Po přípitku se obvykle jedí tenoučké oplatky s medem, které mají v dalším roce zaručit dostatek radosti, lásky a duševní čistoty. Někde je dokonce zajídají česnekem. Dalším chodem je "kapustnica", polévka z kyselého zelí. Dále to jsou nejčastěji různě upravení kapři či jiné ryby, obvykle s bramborovým salátem. Hojnost chleba pro celý příští rok mají zaručit zrnka různého obilí pod svátečním ubrusem.

Spojené státy americké

I když u nás naděluje dárky Ježíšek, mnoho dětí si jej dnes může spojovat s fousatým mužíč-kem v červeném. Santa Claus totiž přináší dárečky v anglicky mluvících zemích a u nás je čím dál populárnější. Večeří se tradičně 24. 12., ale dárky děti dostávají až druhý den ráno. A to proto, že v noci na 25. prosince přijíždí Santa Claus ze Severního pólu na saních tažených osmi létajícími soby. Děti tradičně věší punčochy nad krb, i když dárky už dnes najdou většinou pod stromečkem. Na stole nesmí chybět pečený krocan nadívaný brusinkami, zeleninou a brambory, stejně jako tradiční vánoční puding.

Španělsko

Zpěv, tanec, zábava a dobré jídlo - tak vypadají Vánoce ve Španělsku. Na stole nesmí chybět skopové maso, spousta zeleniny, ovoce a některý z tradičních dezertů. Můžete si pochutnat například na kořeněném mandlovém koláči s ovocem, máslových placičkách či pudincích. Ve Španělsku jsou zvyklí slavit Vánoce v širokém rodinném kruhu a chybět nemohou samozřejmě ani dárky, jen si je na ně třeba počkat. Nosí je totiž Tři králové…

Symboly Vánoc

14. srpna 2013 v 22:01 | Veronika Srncová



Symboly Vánoc

14.8.2013


Z historie vánočního stromku



Chvojí a různé zelené větvičky plnily původně nikoli ozdobnou, ale ochrannou funkci. Pastýři je zastrkávali za vrata chléva jako záštitu dobytka před vším zlým. Hospodáři zase za trámy v chalupě, aby chránili svůj dům a rodinu.
Zdobení stromků bylo ještě začátkem 16. století katolickou církví považováno za pohanský zvyk. Teprve koncem 16. století byl stromek vzat na milost. Stále zelené větve jehličnanů se měly stát symbolem věčného života pravověrných křesťanů.
Prvním zpráva o osvětleném vánočním stromku je v brémské kronice z roku 1570 o jedli, ozdobené datlemi a sladkostmi, postavené v cechovní budově.
Během let se tento hezký zvyk šířil v německy hovořících oblastech, zejména mezi protestanty. V roce 1816 se vánoční stromek poprvé objevil i na rakouském císařském dvoře.
Rozšíření vánočního stromku v Evropě trochu paradoxně napomohla prusko-francouzská válka (1870-1871). Na Štědrý večer této válečné zimy byly na přání aristokratických německých velitelů rozsvíceny vánoční stromky ve vojenských lazaretech a ubytovnách. Obdobná situace se pak opakovala i během první a druhé světové války, kdy měl vánoční stromek vojákům přinést pocit domova, klidu a bezpečí.
Historie vánočních stromků v Českých zemích není dlouhá. První stromeček se rozsvítil v Praze roku 1812 ve vile ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha. O třicet let později se již stromky prodávaly zcela běžně; lidé je nazývali Kristovy strůmky. Ve venkovském prostředí se vánoční stromek šířil až od 60. let 19. století díky šlechtě a inteligenci. Jako první totiž mívali stromeček na zámku, na faře a ve škole. Zpočátku byly stromky zdobeny jen skromně. Používalo se, co bylo doma dostupné - malované perníky a jiné pečivo, sušené ovoce, ořechy, doma zhotovené ozdoby z hedvábného papíru, šátky a svíčky. Na vrchní větvičce stromku býval umístěn obrázek Jezulátka. Ozdobený stromeček se zavěšoval buď ke stropu za špičku nebo stál ve světnici na jídelním stole. Někde jej umisťovali i do okna, aby byl pro příchozí a kolemjdoucí dobře vidět. Dlouho přetrvávala i tradice, která se dnes také částečně obnovuje, a to postavit vedle stromku i betlém.
Světoznámé české skleněné vánoční ozdoby se zrodily až v roce 1920 v dílně Ludvíka Ondry ze Vsetína. Do té doby se k nám dovážely z Německa. Vedle tradičních foukaných ozdob z bílého skla byly za první republiky populární také tzv. korálkové ozdoby, které měly často vysloveně "nevánoční" motivy jako košíky, zvířátka, dětské koloběžky, letadýlka či autíčka. V tomto období už existovalo i domácí elektrické osvětlení stromečku. Od 50. let 20. století se vánoční stromky začaly zdobit i čokoládovými figurkami, které postupně vytlačily doma pečené cukroví. Od 80. let dvacátého století klasickým stromečkům začaly konkurovat umělé stromky

Jmelí


Dalším typickým symbolem Vánoc bývá také jmelí a není to bylina ledajaká. Tato stále zelená cizopasná rostlina bývala považována za posvátnou již za dob keltských druidů . Jmelí roste na jehličnatých i listnatých stromech. Druidy bylo jako magické ceněno jmelí dubové. Jen oni prý mohli jmelí z dubů odsekávat zlatým srpem a nechat padat na připravené plátno - odseknuté jmelí nesmělo padnout na zem. Jako vzpomínka na sklizeň zlatým srpem se jmelí natírá nazlato.
Jmelí je prý magickým prostředkem proti uhranutí, blesku a nemocím. Podporuje a posiluje všechna kouzla, uzdravuje, chrání a přivolává krásné sny. Léčivé účinky jmelí uznává i "moderní věda". Jmelí obsahuje látky snižující krevní tlak a roztahující cévy; proto je surovinou k výrobě různých léčiv.
O Vánocích se zavěšuje v domě a lidé se pod ním líbají na znamení míru a dobré vůle. Pánové mají pod jmelím políbit dámu, aby v novém roce neuschla. A na jmelí se tradičně nechávají bobulky, aby z domu neodešla láska. Čím více bílých bobulek jmelí má, tím více štěstí na vás v novém roce čeká. Ovšem pozor - jmelí nosí štěstí jen tomu, kdo je jím obdarován..

Cesmína



Vánoční čas je pro náš Čechy spojen hlavně se jmelím, můžeme k němu ovšem, v duchu keltských zvyků, přidat i cesmínu a břečťan. Pohané věřili, že větvička cesmíny zavěšená v okně ochraňuje domov před čarodějnicemi a zlými duchy. Větvička cesmíny zůstává v domě pro štěstí po celý rok

Břečťan


Břečťan je rostlinou ochrannou a štěstí přinášející. Stále zelená rostlina je symbolem nového a obnovujícího se života.

Vánoční hvězda


K Vánoční hvězdě, Poinsettii se vztahuje mnoho příběhů. Její spojení s Vánocemi nesahá tak daleko do minulosti jako je tomu u jmelí, cesmíny, či břečťanu. Jméno květiny je odvozeno od Joela Poinsetta, prvního amerického velvyslance v Mexiku. Domorodci v Mexiku věřili, že rostlina je symbolem Hvězdy betlémské a považovali ji za posvátnou. Zrovna tak, jako hvězda umístěná na špičce vánočního stromku připomíná narození Ježíška.

Betlém neboli jesličky


V mnoha domácnostech dodnes patří k Vánocům neodmyslitelně také betlém. Většinou se dědí z generace na generaci. Zvyk stavět betlémy patřil kdysi k nejrozšířenějšímu vánočnímu zvyku. Betlém byl symbolem Vánoc, ale v 19. století byl postupně vytlačován vánočním stromkem, který se nakonec stal jejich novým symbolem. V roce 1223 postavil v italské Umbrii jáhen Giovanni Bernardone, později známý jako světec pod jménem František z Assisi, první jesličky. V poustevně v horské jeskyni postavil žlab, založil ho krmivem a přivedl k němu živého oslíka a vola. U jeslí pak jako u oltáře v noci sloužil štědrovečerní mši - první "půlnoční".
První český betlém představili veřejnosti jezuité v roce 1560 v kostele sv. Klimenta ´v Praze u Karlova mostu. Byl první nejen v Čechách, ale i v celé střední Evropě. Neví se, jak přesně vypadal, ale podle dochovaných záznamů měl velký úspěch. Předpokládá se, že byl napodobeninou betlémské jeskyně s jesličkami, kde se Ježíšek narodil. Podle tohoto vzoru se jesličky začaly šířit do dalších kostelů a klášterů. Ke konci 18. století, v době osvícenství, jesličky opustily kostely a ujaly se na vesnicích i ve městech mezi prostým lidem
Základní figurky jsou Ježíšek v jeslích, Marie a Josef, oslík a vůl, pastýři se stády oveček a postavy tří králů - mudrců z Východu. Betlémy bývají u nás zasazovány do krajiny podle místa vzniku.

Koledování a koledy


Také koledy navazují na zvyky běžné před vznikem křesťanství. Zpěv koled měl nahradit rituální zpěvy na počest boha Saturna - tak zvané saturnálie. Koledování samo se neomezuje jen na jeden večer; dobou koledování je celé období mezi Štědrým dnem a svátkem Tří králů; nejčastěji se ovšem koledovalo na Štědrý den, na Štěpána ("…Koleda, koleda, Štěpáne…") a na Nový rok. Koledníci obcházeli se zpěvem a v průvodu všechny domy a v každém popřáli do nového roku zdar v hospodářství i osobním životě. Koledníci, jejichž koledy byly považovány za dobrou věštbu, byli vítáni a obdarováváni.
Uvádí se, že označení koleda vzniklo z latinského slova Calendae, pod kterým byly označovány první lednové dny.

Štědry věčer

14. srpna 2013 v 21:53 | Veronika Srncová


Štědry věčer

14.8.2013



Štědrovečerní tabule bývala skromná


Štědrovečerní stůl nebyl zdaleka tak bohatý jako dnes. Jako předkrm se podával kousek vánočky, ořechy a jablka. Rybí polévku neměl na stole zdaleka každý, a tak ji v chudších domácnostech nahradila třeba čočková, hrachová, houbová nebo kroupová. Hlavní pokrm byl většinou hrách (aby byli lidé zdraví a aby byla štědrá úroda), houbová omáčka s chlebem, kaše z jáhel se sirupem, krupičná kaše s perníkem nebo prachandou (jablkovou, mrkvovou). Rybu neměl na stole také každý. Podávaly se křížaly, buchty nebo koláče, vánočka, která se ale na stůl nesla velmi obřadně. V ten okamžik mělo být úplné ticho, kdyby se například ozval zvenku dobytek nebo drůbež, bylo by to špatné znamení. Přesto se po večeři nezapomínalo ani na domácí zvířata. Na Štědrý večer se jim věnovala zvláštní pozornost. Dobytek se slepicemi dostal kousky vánočky, pes zbytky od večeře. Co nesnědla zvířata, zakopávalo se ke stromům, aby napřesrok nesly hodně ovoce. Něco se hodilo také do ohně a třeba do potoka. To aby hospodáři neškodily živly.
Štědrý večer plný kouzel


Protože Štědrému večeru přičítali naši předkové tajemnou moc, po štědrovečerní večeři věštili. Na stůl postavili umyvadlo s vodou, kde pouštěli lodičky vyrobené ze skořápek vlašských ořechů. Každý dal do své lodičky kousek svíčky a už jen čekal, jak dlouho se jeho loďka udrží na hladině a kam až dopluje.
K věštění samozřejmě patřilo i rozkrajování jablka. Každý si rozkrojil svoje vlastní, a pokud se po rozkrojení objevila hvězdička, znamenalo to, že dotyčný bude celý příští rok zdravý. Objevil-li se křížek, nevěstilo to nic dobrého.
Často se také v rodinách na Štědrý večer po večeři tzv. lilo olovo. Roztavilo se na lžíci nad plamenem a vylilo se do vody. Z abstraktních tvarů se pak hádalo, koho čeká jaký osud

Adventní věnec

14. srpna 2013 v 21:51 | Veronika Srncová



Adventní věnec


14.8.2013


Co by byly Vánoce a adventní čas bez svíček? Světlo čtyř svíček postupně zapálených o adventní neděli má nahrazovat ubývající světlo dne. Světlo svíček působí magicky a navozuje sváteční atmosféru.
Možná ve mně dřímá skrytý pyroman, ale nemůžu si pomoct, mám ráda oheň. Miluji jeho teplo, proměnlivost, barvy, ale i nebezpečí. Ráda se do něj dívám, uklidňuje mě stejně dobře jako pohled na tekoucí řeku. A to jsem, prosím, ve znamení raka, takže bych se měla ohně spíš bát. Ale je to jinak. Oheň v magii znamená vášeň.
Líbí se mi, když venku padá sníh nebo prší a oheň plápolá v krbu, ale v panelákovém bytě mi to není dopřáno, tak si alespoň zapaluji svíčky. A nemusí být zrovna Vánoce. Svíčky můžou hořet kdykoliv.
Připomínají mi dětství, kdy babička vyprávěla jak to bylo, když ona byla malá ... při bouřce se zapalovala hromnička a dávala se do okna. Nebo černé hodinky s tatínkem, který při svíčce vyprávěl pohádky a různé strašidelné příhody a hráli stínové divadlo.
Mihotavý plamének svíčky vzbuzoval fantazii a dětskou představivost.
Světlo svíček působí magicky, svátečně až posvátně.
I místnost, kde je chladno, se světlem svíček zútulní a působí mnohem přívětivěji.
A řekněte, co by byl advent a vánoční čas bez svíček? Dokážete si to vůbec představit? Já ne. Světlo čtyř svíček má postupně nahrazovat ubývající světlo dne. Správná barva adventních svíček by měla být liturgická - fialová, ale ta je příliš smutná a zádumčivá a lidé dávají přednost červené

A jak vlastně vzniknul adventní věnec?

Na počátku bylo kolo

Věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti. I Bible mluví o věnci jako o projevu úcty, radosti a vítězství.
Adventní věnec, bez kterého si řada z nás předvánoční čas nedokáže představit, je symbolem očekávání příchodu Ježíše Krista.
Zvyk používání adventního věnce je starý přibližně 150 let. Za zakladatele tohoto dnes již téměř zevšednělého zvyku je považován německý učitel a teolog Johann Hinrich Wichern, který tehdy pracoval v Záchranném ústavu pro opuštěné děti v Hamburku. První prosincový den roku 1839 pověsil pod strop dřevěný kruh se svícemi. Tehdy jich ještě bylo 23 - čtyři velké, bílé a 19 malých - červených, na každý den do Štědrého dne. Během krátké pobožnosti byla každý den zapálena jedna svíce. V roce 1851 byla poprvé vyzdobena celá jídelna tohoto útulku jedlovými větvičkami, stejně tak byl zdoben i věnec. Tento předvánoční zvyk se šířil velmi rychle. První adventní věnec v kostele se objevil v katedrále v Cáchách, ovšem už jen se čtyřmi svícemi. Později se adventní věnec objevil v protestantském prostředí na severu země, potom v sousedních zemích. Prostřednictvím emigrantů se dostal adventní věnec až do Severní a Jižní Ameriky.

Kruhová podoba věnce symbolizuje nekonečnou cestu slunce a zároveň i věčnost. Krátké dny v prosinci jsou nejtmavějšími v roce. Je to čas bludiček, skřítků a bílých paní, jejichž návštěva, jak se věřilo, zaručila velkou úrodu pro příští rok. Věnce, které se pokládaly na parapety oken, měly těmto bytostem ukazovat cestu. Adventní věnec je pozůstatkem tohoto starého zimního zvyku - reflektuje kouzlo kruhu a je symbolem přírodní síly. Vonící větve jedlí sloužily přátelským lesním duchům jako útočiště, věnce ze slámy měly přinášet požehnání a odrážet zlé duchy. Proto se také obvazovaly zlatými stuhami, znamením Slunce.

Tradiční barva adventního věnce je však červená a zelená. Červená upomíná na krev Kristovu prolitou za spásu světa, obě barvy pak symbolizují život. Jako ozdoba se používala především jablíčka, od času ráje symboly života - kulaté jako věnec sám a dobré jako Boží přízeň.

Současná floristika se od tradičních symbolů více či méně odchyluje. Používají se jiné přízdoby, jiné barvy, podstata však zůstává - čtyři svíčky na věnci jsou symbolem čtyř týdnů, které do nejkrásnějších svátků v roce ještě zbývají.

Kde jsou kořeny tradičního kapra

14. srpna 2013 v 21:47 | Veronika Srncová



Kde jsou kořeny tradičního kapra

14.8.2013



Vzhledem k bohaté a předlouhé historii rybníkářství by se mohlo zdát, že zvyk konzumace kapra o Vánocích je tady odvěků, že už ve zlaté době rybničního chovu kapra, tedy v 15. a 16. století, patřila tahle ryba mezi vánoční pokrmy. Jenže zdání klame. Podívejme se tedy v této předvánoční době, jak ono to vlastně bylo a kdy se kapr "zabydlel na vánočním stole".
Na vánoční stůl začal kapr jako hlavní chod štědrovečerní hostiny přicházet až na přelomu 19. a 20. století. V pozadí stálo znovu vzmáhající se (po dvou stech letech totálního úpadku) rybníkářství, schopné produkovat ve větších objemech kapra a dodávat jej na trh. Jeho cena začala být přiměřená ekonomickým možnostem veřejnosti a konzum ryb obecně dostával podporu tehdejšího tisku. Zvyk vánočního kapra se začal poměrně rychle ujímat, z měst postupně pronikal i na venkov, a od té doby už kapr štědrovečerní stůl neopustil.
Ale vraťme se ještě trochu nazpět. Kulinářský středověk, zejména jeho druhá polovina, ovšem rybám přál. Ty byly v bohatých sociálních vrstvách na stolech velice často; dnes bychom tenhle stav mohli téměř závidět. Vedle rybničních ryb v čele s kaprem to byly navíc i ryby z toků; mezi nimi kraloval losos, tehdy běžná říční ryba. Až barbarsky zpupně působí zpráva o svatební hostině Viléma z Rožmberka ze začátku roku 1568; vedle celého stáda dobytka, nepočítaně zvěřiny a desetitisícovek všech možných opeřenců se během ní zkonzumovaly téměř tři tisícovky kaprů, přes dvanáct tisíc pstruhů, pět tisíc sumců a stejný počet lososů, nepočítaje stovky štik, candátů, lipanů, raků a navíc i mořských ryb.
Zachované středověké kuchařské recepty dokládají, že ryby s kaprem v čele se připravovaly spíše do sladkokysela a voněly také perníkem a medem. Jedna z knih ze začátku 16. století např. uvádí "padesáterý způsob krmí rybích", například rybu "odpečenou v predlíku, obtuženou v žluté jíše, mandlovou v černém koření, s máslem, se slaninou, štokfišové chuti, s cibulí, křenem nebo česnekem".
Dnešní Vánoce znají kapra především v podobě obalovaného řízku, doplněného bramborovým salátem. Dieteticky to sice není to nejlepší, co s rybou můžeme udělat, ale patří to plně k souboru tradic - a ty je třeba rovněž ctít.

Betlémy

14. srpna 2013 v 21:45 | Veronika Srncová



Betlémy

14.8.2013



Tradici vánočních betlémů založil v roce 1223 Svatý František z Assisi v italské Umbrii. Se svými přáteli přivedli do jeskyně, kterou přeměnili na kapli, živého osla i vola a zinscenovali betlém, v němž pak kněz sloužil první vánoční půlnoční mši.
V Praze byl první betlém postaven pravděpodobně v roce 1560 v dominikánském kostele sv. Klimenta. Jak vypadal, nikdo přesně neví. Předpokládá se, že byl napodobeninou betlémské jeskyně s jesličkami, kde se Ježíšek narodil. Podle tohoto vzoru se jesličky začaly šířit do dalších kostelů a klášterů.
Ke konci 18. století, v době osvícenství, jesličky opustily kostely a ujaly se na vesnicích i ve městech mezi prostým lidem. K základním figurkám - Ježíškovi v jeslích, Marii, Josefovi, volu, pastýřům se stády a třem mudrcům - si lidé přidávali i další postavy ze svého nejbližšího okolí. Postavy byly zasazeny do mnohdy fantastické krajiny. Materiály, z něhož se betlémy stavěly byly rozmanité.
Betlémy byly papírové, ručně malované, vyřezávané ze dřeva nebo modelované z různých tvárných hmot. I v betlémářství se vytvořily v průběhu staletí četné krajové rozdíly, jak v pojetí, tak i v materiálu. Betlémy dodnes vábí mnoho návštěvníků do různých regionálních muzeí. Nejvíce stavěli v oklolí Králíků na Královéhradecku, v Orlických horách, Jeseníkách, Krkonoších, Třešti.
Zvyk stavět betlémy patřil tedy k nejrozšířenějšímu vánočnímu zvyku. Betlém byl symbolem vánoc, ale v 19. století byl postupně vytlačován vánočním stromkem, který se nakonec stal novým symbolem vánoc. Současné vánoční výstavy betlémů však ukazují, že betlémářská tradice je u nás dosud živá. Celé dění v českém betlémářství sleduje České sdružení přátel betlémů se sídlem v Hradci Králové a sedmnácti místními pobočkami, a které pořádá výstavy betlémů.

Vánoční pečení

14. srpna 2013 v 21:41 | Veronika Srncová



Vánoční pečení

14.8.2013



Už se nám to nezadržitelně blíží, co? No přece vánoční čas :) Proto si dovolím nabídnou pár receptů
na tradiční i netradiční vánoční cukroví podle Receptáře. Recepty na vánoční perníčky, vosí hnízda, vanilkové rohlíčky, zázvorky, išlské dortíčky, pracny, linecná kolečka, sněhové pečivo, ořechové košíčky, nepečené cukroví, dia vánoční cukroví, mandlová kolečka a mnohé další. Přeji krásné vánoce!





Začíná tajmený advent

14. srpna 2013 v 21:39 | Veronika Srncová



Začíná tajmený advent


14.8.2013


Než zapálíte první ze čtyř svíček na tradičním adventním věnci, jejichž rozlévající se světlo vyjadřuje příchod Krista, připomněte si s námi co slovo advent představuje. Toto období, které tradičně symbolizuje fialová barva, začíná čtvrtou neděli před Vánocemi a první zmínky o něm sahají až do konce 4. století. Nadcházející čas nás naplňuje očekáváním: pro někoho má tento čas duchovní podtext - věřící se těší na příchod Spasitele, pro jiné nastává očekávání nejpříjemnějších svátků v roce.

Kdy začíná advent?


Advent rozdělují čtyři neděle: železná, bronzová, stříbrná a poslední je zlatá. Železná neděle má každým rokem jiné datum, ale vždy je to mezi 27. listopadem a 3. prosincem.
Letos v roce 2011 připadá první adventní neděle na 27. listopadu, což je dnes. Konec adventu pak představuje západ slunce Štědrého večera a končí tedy dnem Narození Páně (25.12.).
Každou adventní neděli se zapaluje svíčka na adventním věnci, děti dostávají adventní kalendáře a otevírají každý den jedno čokoládové okénko.Vánoční trhy v době adventu se tradičně stávají místem setkávání a uvolnění v nabitém předvánočním shonu. Mnoho náměstí po České republice se rozzáří vánočními stromy, které obklopí zpívající koledníci a ukázky Betlémů.

Z lidových zvyků a svátků v adventním období si připomněme především:


Svátek Svaté Barbory, kdy 4. prosince svobodné dívky vkládaly do vázy napučenou třešňovou větvičku, která se trhala po setmění a podle tradice když do vánoc rozkvetla, mohly by se do roka vdát. Na kterou stranu se větvička otočila, z té strany přišel ženich.
Starodávný obyčej představuje v Čechách také vánoční koledování , jehož historie sahá až do předhusitských dob. Koledy byly a jsou jedním z nejrozšířenějších vánočních zvyků a dříve se jim připisovala magická moc. Měly přinášet štěstí a blahobyt do každého stavení. Zpěv pražských koledníků míval velmi dobrou úroveň, k čemuž hlavně přispělo zavedení Ars musica jako jednoho z povinných oborů na vysokém učení pražském. První koledníci se v ulicích objevovali již o svátku sv. Mikuláše, Štědrém večeru, na svátek sv. Štěpána, na Nový rok, o dni sv. Tří králů a někde i na Hromnice.3
Mikulášská tradice ožívá v podvečer z 5. na 6. prosince, a to jak ve městech tak na vesnicích. Mikuláš je představován biskupském oděvu s dlouhým bílým vousem, kterého doprovází andělé a čerti. Andělé spolu s Mikulášem roznášejí dárky, zatímco čerti se starají o symbolické "trestání" zlobivých dětí.
V předvečer 13. prosince na svátek svaté Lucie obcházeli stavení tajemné bílé postavy, kterým se říkalo Lucky. V den svaté Lucie musely již být domy jako ze škatulky, jinak se Lucie velice zlobila. Svatá Lucie byla chápána také jako ochránce proti čarodějnicím dále se traduje, že v tento den ženy a dívky nesměly prát ani příst.
Vánoční svátky začínají Štědrým dnem 24. prosince

Do ulic vyráží Mikuláš, čert a andělé

11. srpna 2013 v 21:17 | Veronika Srncová



Do ulic vyráží Mikuláš, čert a andělé

11.8.2013



Dnes navečer začnou na setmělých ulicích chrastit čertovské řetězy. Obydlí s malými dětmi bude obcházet vousatý pán s berlí a knihou hříchů v doprovodu strašlivého rohatého s pytlem a milého anděla s křídly. Děti obdaruje Mikuláš. Odkud se vzal?


Svatý Mikuláš žil ve 4. století v řecké Myře. Jeho svátek se slaví 6. prosince, ale tradice rozdávat dětem dárky, většinou sladkosti, ovoce, ale také slupky z brambor nebo uhlí, je spojena většinou s jeho předvečerem. Proto rok co rok 5. prosince do ulic vychází řada trojic v převlecích, aby navštívily hodné i zlobivé děti, obdarovaly je a taky trochu postrašily.
Jeden z nejuctívanějších svatých byl velice oblíbený a proslavil se svou štědrostí. Vedle toho, že obdarovával potřebné, také chránil nespravedlivě obviněné. Je rovněž považován za patrona námořníků a rybářů. Legenda praví, že se ve velice mladém věku stal myrským biskupem a po smrti otce rozdal dědictví chudým lidem.
Traduje se také, že svatý Mikuláš údajně zachránil tři mladé dívky před životem ve veřejném domě tím, že jim dal na věno, podle jiné báchorky dokonce vzkřísil tři zavražděné děti. Buď jak buď, tradice kolem Mikuláše jsou velmi barvité a zemi od země se liší. V USA se třeba tradice přetvořila do legendy o Santa Clausovi, který roznáší dárky až v čase vánočním.
Každopádně v Čechách je mikulášská tradice spojena s raným adventem a přípravami na Vánoce. Na rozdíl od východních kultur, kde je holohlavý, nosí u nás Mikuláš, doprovázený hodným andělem a zlým čertem, plnovous a na vlasech má naraženou vysokou čepici. Děti, k nimž Mikuláš nepřijde osobně, většinou ráno 6. prosince najdou tašku či punčochu s dobrotami za oknem nebo za dveřmi.

České betlémy dobyly Gueossovu knihu rekordů

11. srpna 2013 v 21:14 | Veronika Srncová



České betlémy dobyly Gueossovu knihu rekordů

11.8.2013



Pokud si uděláte čas a chtěli byste se v adventní době vypravit za zajímavými betlémy, nabízím vám pár tipů na ty nej. Alespoň podle Guinessovy knihy rekordů.

Betlémy

Největší betlém na světě

Jako největší betlém na světě figuruje v Guinessově knize rekordů ten od řezbáře Jiřího Halouzky z Jiříkova na Rýmařovsku. Betlém Jiřího Halouzky má nyní 138 soch, ale každý rok přibudou nové, a to v životní velikosti. Například velký slon váží 1,5 tuny.
Vznikla také nová expozice, která se jmenuje Ježíš s Marií putují z Jeruzaléma do Betléma. Betlém, který je věnován zesnulému papeži Janu Pavli II., má od minulého roku rovněž nové nasvícení a bodové žárovky na jednotlivé postavy. Návštěvníci Pradědovy galerie navíc mohou autora obřích soch vidět přímo při práci.

Největší mechanický betlém

Krýzovy jesličky jsou dílem jindřichohradeckého měšťana a punčochářského mistra Tomáše Krýzy (1838 - 1918), který je vyráběl přes 60 let. Od roku 1998 jsou jesličky zapsány v Guinnessově knize rekordů jako největší mechanický lidový betlém na světě.
Betlém je vystavěn na ploše 60 metrů čtverečních. Stojí zde skoro 1 400 figurek lidí a zvířat z kašírovací hmoty a ze dřeva, z toho 133 pohyblivých. Původní mechanismus byl poháněn ručně, nyní je pohyb rozváděn z jediného elektromotoru, a to pomocí nekonečných pásů, ozubených kol, archimédových šroubů a mnoha dalších zařízení. Betlém má nyní 17 m na délku, šířka i výška jsou 2 m.

S kopiemi hradů

Velký vyřezávaný mohelnický betlém je každoročně o vánočních svátcích vystavován v mohelnickém kostele sv. Tomáše z Canterbury, v boční kapli sv. Anny. Na ploše 6 x 7 metrů je kromě jesliček také řada dalších figur i staveb včetně přesných kopií hradů Bouzov a Karlštejn či samotného kostela sv. Tomáše z Canterbury.
Dílo vytvořil mezi lety 1958 a 1988 Josef Nedomlel (1909-1990) ze Starého Města u Bruntálu. Autor sám je v betlémě vyobrazen jako chasník s pytlem mouky na zádech stojící před křížlickým mlýnem. V jeho práci pokračuje jeho syn František, který např. dokončil chybějící figury pěti hrajících muzikantů a sám přidal k betlému např. chasníky řezající dřevo či horníky vytahující z dolu rumpálem nakopané uhlí. Celý objekt je nasvětlen v několika různých barevných kombinacích. Část figurek i staveb je pohyblivá

Nejznámější betlém

Patrně nejznámějším betlémem je tzv. Proboštův betlém, který je vystaven v Třebechovicích pod Orebem. Stal se totiž magnetem čs. expozice na Světové výstavě v Montrealu v roce 1967. Na jedinečném řezbářském díle pracovali Josef Probošt, Josef Kapucián a Josef Friml plných 40 let. Třebechovický Proboštův betlém je jediným betlémem v České republice prohlášeným za národní kulturní památku (v roce 1999) a sestává z více jak 2 000 součástí.
Tento více jak sto let starý řezbářský a technický unikát o délce 7 m, hloubce základny 1,9 m, výšce od kovového rámu po horní vyřezávanou ozdobu 2,35 m a váze přibližně 2 tuny se však tento rok stěhoval do náhradních prostor, protože muzeum prochází dvouletou rekonstrukcí. Slavnostní zahájení provozu v nové budově je plánováno na červen 2013.

Betlém ve skořápkách ořechů

Karlštejnské Muzeum betlémů, otevřené v srpnu roku 1995, prezentuje největší soukromou sbírku svého druhu v Česku. Je zde vystaveno asi padesát betlémů a množství dalších figur, většinou z 19. století. Nejstarší betlém je z konce 18. století, přičemž z té doby se mnoho betlémů nedochovalo. Sestava jednadvaceti figur je uložená v barokní skříňce.
Najdeme zde však také trojici novodobých betlémků Jána Chvalníka, předsedy příbramských betlémářů, kdy jsou miniaturní figurky vsazeny do skořápek od ořechů: kokosového, vlašského a dokonce lískového.

Slámový betlém

Betlém z Lesního Hlubokého je jediným svého druhu a velikosti na jižní Moravě. Kdysi byl vystaven i v katedrále sv. Víta a Vojtěcha na pražských Hradčanech. Je v životní velikosti a skládá se ze svaté rodiny, tří králů a zvířátek - kravičky, osla, ovce a velblouda. Tento betlém bývá vystavený vždy od první adventní neděle v Lesním Hlubokém.

Magický podtext vánočních rituálů

11. srpna 2013 v 21:06 | Veronika Srncová


Magický podtext vánočních rituálů

11.8.2013




Napadlo vás někdy, z jakého důvodu zapalujeme o Vánocích františky, nebo proč se hází střevíce? Některé vánoční rituály, ostatně jak už to tak u rituálů bývá, mají svůj magický podtext...
Co všechno děláte o Vánocích za rituály? Zapalujete františky? Lijete vosk nebo olovo? Pouštíte skořápkové lodičky se svíčkou? Věšíte jmelí? A proč to vůbec děláte? Všechny tyto rituály mají magický náboj, u některých ho známe, jiné děláme, protože je to tradice. Co tedy jednotlivé rituály přináší...

Rituály o budoucnosti

Lití vosku či olova


Význam tohoto rituálu znají všichni, kdo ho dělají. Ze záhadných tvarů, které při lití vzniknou, věštíme budoucnost. Mnohdy jsou tvary tak roztodivné, že cokoli z nich vyčíst vyžaduje skutečně bujnou fantazii.

Házení střevíce


Další z věštebných rituálů je házení střevíce. Stoupneme si zády ke dveřím a přes hlavu hodíme svoji botu. Pokud skončí špičkou ke dveřím, v následujícím roce se vydáme do světa.

Pouštění svíček po vodě


Tento rituál hovoří o mnoha věcech. Když svíčka brzy zhasne a loďka se potopí, čeká člověka v následujícím roce nevyplnění přání. Pokud se dvě loďky k sobě přimknou, znamená to lásku. Pakliže svíčka ve skořápce odpluje od ostatních, ten, kdo ji pustil, bude v příštím roce často mimo rodinu.

Rybí šupiny pod talířem


Pod talíř se štědrovečerní večeří se dává několik kapřích šupin, které mají přinést všem po celý rok dostatek peněz. Někteří si je následně dávají do peněženky.

Krájení jablka


O štědrém večeru se rozkrajuje jablko - pozor, jde o rituál pro skutečně otrlé, protože vám může vyvěstit smrt! Když se na půlce jablíčka objeví hvězda, znamená to zdraví a štěstí po celý příští rok, když ale má rozkrojený jádřinec tvar kříže, pak těžce onemocníte nebo dokonce zemřete.

Barborka


Máte-li nějaké vroucí přání, jsou Vánoce ten pravý čas k jejich posílení. Dejte týden před Štědrým dnem do vázy třešňovou větvičku (barborku) a napište si své přání. Pokud větvička na Štědrý den vykvete, přání se splní.

Rituály ochranné

Věšení jmelí


Kdokoli pod pověšeným jmelím projde, sedne na něj štěstí. Jmelí je magická rostlina, která vyhání z domu zlé duchy a čarodějnice. Ze jmelí byl údajně také (když bylo ještě stromem) vyroben Kristův kříž.

Pálení františka


Zde není o čem diskutovat, františka pálíme, protože chceme vykouřit z domácnosti všechno zlé. Kouř je odedávna vnímán jako hlavní činitel při odstraňování zlých duchů.

Mléko či kroupy v misce za dveřmi


Takto se obdarovávají potměšilí skřítkové, aby se vaší domácnosti vyhnuli, stejně tak jako Velký stařec Severu, který vládne mrazem.


vánoce

Blíží se konec roku, Silvestr......

11. srpna 2013 v 20:57 | Veronika Srncová



Blíží se konec roku, Silvestr......


11.8.2013


Poslední den roku má svátek Silvestr a po celém světě se oslavuje příchod roku dalšího.
Svatý Silvestr, jehož jméno se stalo symbolem posledního dne v roce, byl kněz, který přežil pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána, a stal se roku 314 papežem. Svatý Silvestr je patronem domácích zvířat a dobré úrody. Je zobrazován v papežském rouše s berlou, jeho dalšími atributy jsou kniha, mušle, býk. Silvestr je jedním z prvních uctívaných, jehož kult se rozšířil rychle i po Evropě. Jeho svátek se slaví od 5. století právě na poslední den roku.
New Year Countdown

Silvestrovská oslava


Původně nebyly oslavy spojené s koncem roku. To až během 16. století, kdy většina křesťanských zemí přijala gregoriánský kalendář a s tím i první den roku 1. ledna.
Lidé navštěvovali kostel, děkovali za dobré prožití uplynulého roku a modlili se za dobrý průběh nového. Veselí a zvyky z pohanských dob ale církev nepodporovala.

Teprve rozvoj ekonomiky a vědy v 19. století, který předznamenal příchod nového zlatého věku, dodal silvestrovské noci větší význam. Společnost bohatla a v očekávání ještě lepšího roku slavila Silvestra stále veseleji a okázaleji, s množstvím jídla i pití a začala k oslavám používat obdoby dnešních dělobuchů a noc ze Silvestra na Nový rok se stala nejoslavovanější v celém roce.
V současnosti se slaví prostě konec našeho kalendářního roku, oslavujeme své úspěchy, zapíjíme své dobré i špatné dny roku, který nás opouští. Zároveň se těšíme, že celý příští nový rok přinese naději, že se nám bude dařit ještě lépe.
Zvyky na Silvestra

Přes silvestrovskou noc nesměla hospodyně nechat sušit prádlo, znamenalo to nebezpečí smrti někoho z rodiny v nadcházejícím roce.
Na venkově chodívaly o silvestrovské noci po staveních tzv. ometačky: staré chudé ženy oblečené v černém a s hlavou zavázanou bílým šátkem tak, aby vpředu vybíhala nad čelo stříška. Třikrát zaklepaly, vešly do stavení a bez jediného slůvka přistoupily k plotně a třikrát ji ometly se slovy: Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého. Tím se mělo zabránit, aby na plotnu přišlo v novém roce něco nezdravého. Nakonec popřály hospodáři šťastný nový rok a poprosily o almužnu.
Přípitek nesměl chybět v žádném domě bez ohledu na čase, majetku a víře.
Christmas gift

1. Andventní neděle " železná"

6. srpna 2013 v 21:16 | Veronika Srncová



1. Andventní neděle " železná"

6-8.2013



Slovo advent znamená příchod (Adventus). Míněn je příchod vykupitele Ježíše Krista. Období adventu končí o půlnoci na Štedrý den.



První adventní neděle nese označení "železná". Toto slovo je ovšem pouze komerční nálepkou.
V tomto období nás čeká svátek Sv. Barbory, Mikuláš a čerti.

Nezapomeňte si utrhnout Barborku!

6. srpna 2013 v 21:14 | Veronika Srncová



Nezapomeňte si utrhnout Barborku!

6.8.2013



Zítra je 4. prosince a svátek má Barbora. Jestlipak jste nezapomněly i na barborku s malým -b-? Pro udržení tradice postačí jedna malá větvička.

Větvička barborky, rozkvetlá o Vánocích v naší váze, patří k nejkrásnějším a také nejstarším vánočním tradicím.

Pro větvičky ovocných stromů, nejvíce višně a třešně, chodily na svátek svaté Barbory hlavně dívky, neboť Barbora byla jejich patronkou.

Tradovalo se, že když barborka rozkvete přesně na Štědrý den, dívka může do roka a do dne očekávat ženicha i svatbu. Pokud rozkvete ještě dříve, může přijít dřív i veselka.

Větvičku barborky musely dívky natrhat brzo ráno, když se první sluneční paprsek dotkl obzoru, a to ze stromu starého nejméně deset let.
Dnes vnímáme rozkvetlou barborku na našem vánočním stole spíše jako příslib blížícího se jara a následující hojné roční sadařské úrody.

Svátek má sv. Mikuláš

6. srpna 2013 v 21:13 | Veronika Srncová



Svátek má sv. Mikuláš

6.8.2013



Toto zase uběhlo, rok za námi a zítra nás čeká svátek sv. Mikuláše. Narodil se sice 6. prosince okolo roku 280 v městě Patara, ale dárky dětem chodí nadělovat v podvečer dne předcházejícího. Mikuláš je takovým krásným čekáním na příchod Ježíska. Jeho úkol je tedy rozdávat pouze drobné dárky pro štěstí nebo sladkosti.


Už za svého života byl velmi oblíbený mezi lidmi, proslul štěsrostí k potřebným, jako obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných.
Jde o jednoho z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství, ve východních církvích je druhým nejuctívanějším svatým vůbec (poPanně Marii).
Svatý Mikuláš je uctíván jako patron námořníků, obchodníků, lukostřelců, dětí, lékárníků, právníků, studentůa vězňů. Je též patronem států Ruska a Lotrinska a měst (Amsterdam, Bariatd.).

SV. MIKULÁŠ


Před mnoha lety, velmi daleko na Východě, se jedněm bohatým rodičům narodil syn Mikuláš.
Bylo to více než před 1700 lety a to město se jmenovalo Patara. Mikulášovi rodiče byli křesťané, a tak také svého syna vychovávali ve víře v Boha. Ještě když byl Mikuláš velmi mladý, jeho rodiče zemřeli, a on zdědil mnoho majetku. Z něho pak štědře rozdával chudým, nemocným a všem, kdo se ocitli v nouzi. Dělal to ale tajně, protože nechtěl, aby ho za to lidé chválili. Důležité bylo, že to ví Bůh.
Jednoho dne se dozvěděl, že jeden ze sousedů je ve velké nouzi a nemá peníze na věno pro své tři dcery. Znamenalo to, že o ně nebude mít zájem žádný ženich. Mikuláš se také dozvěděl, že otec chce, aby dívky vydělávaly peníze velmi špatným způsobem, proto se rozhodl pomoci. V noci přišel k domu svého souseda a do otevřeného okna vhodil hroudu zlata. Totéž se opakovalo další noc.
Otec i jeho dcery byli velmi šťastní. Zároveň byli také zvědavi, kdo je ten štědrý dárce. A tak když se totéž opakovalo i potřetí, vyběhl otec do tmy za utíkajícím Mikulášem a nakonec ho i dohonil. Ten ho ale velmi prosil, aby to vše uchoval jako tajemství.
Mikuláš se také vydal na cestu do Svaté země - tedy do míst, kde žil Ježíš a odkud pocházeli jeho první učedníci. Cestou zpět se zastavil ve městě Myra, kde zrovna v té době volili nového biskupa. Nakonec se jím stal právě Mikuláš, i když se tomu velmi bránil. Přestože se nyní stal velmi váženým člověkem v očích ostatních lidí, zůstal Mikuláš stále stejný - miloval Boha i lidi, každého přijímal a pomáhal chudým.
Nedlouho poté, co byl zvolen biskupem, začalo velké pronásledování křesťanů. Také Mikuláš byl vězněn a nakonec i vyhnán. Až když se císařem stal Konstantin, mohl se zase vrátit a dále vykonával svůj biskupský úřad. I nadále se staral o lidi v nouzi. Říká se také, že v noci obcházel domy chudých rodin a nechával za oknem vždy něco dobrého pro děti.
Biskup Mikuláš zemřel velmi starý, bylo mu asi 90 let, a protože během svého života vykonal mnoho dobrých věcí a dokonce skrze něj Bůh udělal i několik zázraků, začali ho lidé uctívat jako svatého.
Nedlouho poté, co byl zvolen biskupem, začalo velké pronásledování křesťanů. Také Mikuláš byl vězněn a nakonec i vyhnán. Až když se císařem stal Konstantin, mohl se zase vrátit a dále vykonával svůj biskupský úřad. I nadále se staral o lidi v nouzi. Říká se také, že v noci obcházel domy chudých rodin a nechával za oknem vždy něco dobrého pro děti.
Biskup Mikuláš zemřel velmi starý, bylo mu asi 90 let, a protože během svého života vykonal mnoho dobrých věcí a dokonce skrze něj Bůh udělal i několik zázraků, začali ho lidé uctívat jako svatého.
Označení "SVATÝ" ukazuje na jeho dobře prožitý život, naplněný dobrem. Neznamená to, že by svatý za svého života stále přebýval v kostele, ale že prožil dobře svůj život, usiloval konat druhým dobro, a i když byl hříšný, litoval svých nedobrých skutků a odstraňoval pravidelně zlo ze svého srdce. Sv. Mikuláš je nám všem vzorem v konání dobrých skutků, měl dobré/milé srdce - k druhým byl milosrdný.
¨http://www.pravoslavneikony.ivetakadlecova.cz/pic/icons/SvMikulas.jpg

Čyři svíčky

6. srpna 2013 v 21:09 | Veronika Srncová



Čyři svíčky

6.8.2013



2. Andventní neděle " bronzová"

6. srpna 2013 v 21:08 | Veronika Srncová



2. Andventní neděle " bronzová"

6-8-2013



V tomto období 13.12. má svátek Svatá Lucie bývá líčena jako dcera bohatých a vznešených rodičů. Legenda vypráví, že se rozhodla pro panenský život, všechny nabídky k sňatku odmítala a svůj majetek rozdala chudým. Jednou si prý dokonce vypíchla oči, aby tak odradila dalšího z nápadníků, ale jako zázrakem jí byl zrak vrácen. Zklamaný a odmítnutý pohanský nápadník jí udal jako křesťanku a Lucie byla odsouzena k prostituci ve veřejném domě. Stráže, které měli za úkol jí tam odvést, nedokázali se svatou Lucií hnout z místa. Nakonec jí podřízly hrdlo mečem a svatá Lucie kolem roku 304 zemřela.Svatá Lucie je patronkou švadlen, kočích, sklenářů a brousířů. Je vzývána proti krčním chorobám a nejčastěji bývá vyobrazena s mečem, se svítilnou a miskou, na které jsou vidět dvě oči.

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b4/Saint_Lucy_by_Domenico_di_Pace_Beccafumi.jpg/254px-Saint_Lucy_by_Domenico_di_Pace_Beccafumi.jpg

Lidové zvyky




V předvečer svátku svaté Lucie chodívaly "Lucky" kolem stavení. Postavou velká, bíle oděná "Lucka" chodila s nožem a dětem, které se o adventu nepostily, prý chtěla rozpárat břicha.
Někde chodilo po staveních Lucek více a děti, které se uměly hezky pomodlit obdarovávaly, ostatním hrozily metlou.

Svatá Lucie byla chápána také jako ochránce proti čarodějnicím. Na Moravě se proti čarodějnicím chránili tak, že od svátku sv. Lucie až do Božího narození odhodili jedno poleno dříví a takto odhozenými na den Božího narození zatopili.

Svátek sv. Lucie patřil především ženám a dívkám a snad aby si trochu odpočinuly, nesměly v tento den prát ani příst. Věřilo se, že té přadleně, kterou by Lucka přistihla při práci, naplnila by komínem světnici prázdnými vřeteny a ty by musela obratem napříst. Na Valašsku dokonce vynášely přadleny své kolovraty ze světnice na půdu. Nezřídka se za Lucky převlékaly sousedky a kontrolovaly jiné, zda nepředou či nederou peří. Těm, které přistihly při draní rozfoukaly peří po celé světnici a těm, které předly rozmotaly napředené nitě.

Pranostika


Kdo by neznal pranostiku "Lucie noci upije a dne nepřidá". Dalo by se říci, že to již dlouhou dobu neplatí. Toto rčení totiž pochází z doby před přechodem z juliánského kalendáře na daleko přesnější kalendář gregoriánský v 16. století, kdy zimní slunovrat skutečně připadal na dobu kolem 13. prosince. Změnou kalendáře a vyrovnáním časových chyb došlo k posunu o několik dní.
Jiným vysvětlením ale můžeme dokázat, že toto pořekadlo přece jen platí. Důkazem můžou být východy a západy slunce v době kolem svátku svaté Lucie. Ve zkratce řečeno platí, že do svátku svaté Lucie vychází slunce čím dál později a večer zapadá dříve než předchozí den. Ale okolo svátku Lucie se čas západu slunce zastaví a poté začíná slunce zapadat později, takže platí, že...SVATÁ LUCIE, NOCI UPIJE... Východ slunce je ale i nadále den ode dne později...takže platí i druhá polovina rčení.: ALE DNE NEPŘIDÁ...

Na Vánoce se nesmí viset prádlo!

6. srpna 2013 v 21:02 | Veronika Snrcová



Na Vánoce se nesmí viset prádlo!


6.8.2013


Letos vychází Štědrý den na pondělí. Podle starých pověr to znamená, že nás čeká dobrá úroda a hodně medu. Snad k žádným svátkům v roce se neváže tolik pověr jako k Vánocům.

Víte, že, na vánoční svátky se nesmí prát a sušit prádlo. V některých knihách o vánočních zvycích jsem se dokonce dočetla, že se s prádlem nesmí o Štědrém dnu a přes oba vánoční svátky zacházet vůbec. Tudíž ani žehlit a nesmíme ho mít nevyžehlené v koši na čisté prádlo.
Prý je to vizitkou hospodyně a ukázka její neúcty k tak významnému dni, jako je narození páně. Pokud přece jen bude s prádlem zacházet, hospodyně bude mít po celý rok smůlu a zdravotní problémy.

Tohle si musel vymyslet snad něčí despotický manžel nebo otec. Navíc ještě lenoch a bordelář, který neřešil pohozené použité fusekle, zato ostatní by cepoval za hromádečku nevyžehleného prádla. A navíc. Kristus je vykupitel lidských hříchů. Jistě ho více potěší, že si na něj vzpomeneme, než že se budeme honit den před Vánoci s žehlením a Štědrý den proležíme s obkladem na hlavě.
Od doby, co pověru znám, snažím se mít prádlo do Vánoc v cajku. Když už je to ta tradice.

Jestli jsem vás nahlodala s tím nevyžehleným prádlem, hoďte přes něj ubrus s vánočním dekorem a máte vystaráno. Co oko nevidí...

No a co když nestihne všechno prádlo uschnout? Nešilte a neberte do ruky fén. (Takhle si dosušuje prádlo moje sestra, když jí nestihne do rána uschnout. A ona zrovna dnes potřebuje nedosušenou blůzku. Jiná z dvaceti ostatních by jí neseděla.
Vzala jsem si k srdci rady mojí mladší sestry, která tvrdí, že práce a pověry se musí umět dobře vočůrat.
Můj táta je pověrčivý. Jeden rok začal plašit 23. odpoledne, že je na sušáku v ložnici téměř mokré prádlo a do půlnoci určitě neuschne.
Posbírala jsem všechno prádlo a odnesla jej na balkon. Venku něco kolem - 10.
"Co šílíš? Tak já řeknu, že to doma neuschne, a ty to hodíš ven. To si myslíš, že to na mrazu uschne rychleji? Vždyť do zítřka nesmí nic viset."
"Viset tady bude jedině jmelí. To prádlo nedávám sušit, ale vymrznout, a nevěším ho, ale přehazuji. Záleží na úhlu pohledu." :•))

Mikuláš vrací úder aneb kdo vymyslel Ježíška

6. srpna 2013 v 21:00 | Veronika Srncová



Mikuláš vrací úder aneb kdo vymyslel Ježíška

6.8.2013



Ježíšek, Jezulátko, Dítě Ježíš, Milosrdné dítě - tak je označován Ježíš, Syn Boží, ve svých dětských letech. Jak ale přišel k tomu, že se o Vánocích - tedy v čase svého narození - vlastně ještě několik hodin před tím, než ho Maria porodí a uloží do jesliček, aby ho mohl svým dechem zahřívat přítomný zvěřinec, zjevuje (nebo spíše nezjevuje, protože jeho specialitou je, že ho dětské oko nikdy nezahlédne) a rozdává hodným dítkům dárky? Inu, může za to konkurenční boj.

Vše je od Boha!


Velkému reformátorovi církve, Martinu Lutherovi (1483 - 1546), bylo silně proti mysli, s jakou úctou a nadšením je každoročně očekáván svatý Mikuláš (řecky Nikoláos), který rozdával dárky chudým a především dětem. "Vše, co máme, dostáváme přece od Boha!" snažil se Luther vštěpovat všem včetně svých ratolestí. Jeho dítka ovšem na dárcích trvala a tak, inspirován zřejmě alsaskou legendou apokryfního původu o tom, že k Ježíškovým jesličkám přinesli dárky nejen pastýři a králové, ale i místní dítka, rozhodl, že dárky budou - ale až na Vánoce a jejich původcem bude, jak jinak, Bůh, ovšem ve své dětské podobě, tedy Christkind - Ježíšek.
Freedom 3

Nehrajte si s ním!


Ježíšek měl v té době za sebou už pěkných pár století vývoje. Poprvé začal být zmiňován kolem 3.-4. století v apokryfních spisech (tedy v dílech považovaných oficiální církví za poněkud nevěrohodná). Lidu totiž vadilo, že oficiální literatura - evangelia - zmiňuje Ježíšovo narození, a pak až jeho kázání v chrámu ve dvanácti letech. Co dělal Syn Boží mezi tím? V průběhu času se vyrojila řada mýtů a spekulací - od těch vcelku neškodných, že chránil své rodiče, zaháněl bouřková mračna a uzdravoval, přes problematičtější - že tvořil z hlíny ptáčky a oživoval je, až po výslovně děsivé lidové vyprávěnky o tom, jak vylezl po slunečních paprscích do mraků, protože si s nimi chtěl hrát, ale děti, které lezly za ním, se na kluzkých paprscích neudržely, popadaly a zabily se. Rodiče prý proto zakazovali dětem si s Ježíškem hrát.

Svěřil se do rukou člověka


Úcta k Dítěti Ježíšovi se postupně šířila katolickým světem, a to jak v projevech apokryfy inspirované lidové zbožnosti, tak podložena oficiální teologií. Ježíšovo dětství je, jak začalo být zdůrazňováno, zcela plnohodnotnou součástí Kristova výkupného díla. Bůh se v dítěti svěřuje do rukou člověka. Zdůrazněny jsou tak pasivní křesťanské ctnosti. Jesličky jsou, stejně jako kříž, v očích světa pohoršením, v obou případech Bůh bojuje zbraněmi světu nepochopitelnými. Vánoce jako vrcholný svátek úcty ke vtělení se tak, především v renesanci, staly i časem úcty k Ježíšovu dětství, která se mimo jiné začala, především díky karmelitánům, prosazovat i formou uctívání sošek Jezulátka, z nichž nejznámější je to pražské.
Álfové a spol.
Lutherovým dětem však varianta s Ježíškem zdaleka nedostačovala, a tak prý moudrá reformátorova žena, bývalá jeptiška Katharina von Bora, nadělovala dítkům dárky při obou příležitostech - na svatého Mikuláše i na Vánoce. Myšlenka Ježíška se ovšem těžce prosazovala nejen v Lutherově rodině, ale i ve světě. Zatímco zvyk rozdělovat dárky se brzy ujal, v tom, kdo je přináší, nebylo a doposud není zcela jasno. Luther a po něm i další reformátoři prosazovali Ježíška, ze severských zemí dorazila silná konkurence v podobě germánských álfů=elfů, postupně deformovaných v různé trpaslíky a skřítky (například ve Finsku se dotyčný odíval do kozích kůží a říkalo se mu Joulupukki), případně ve zosobnění Nového roku - německý Weinachtsmann (někdy ztotožňován s germánským bohem Wotanem) a francouzský Papa Noel. Především v anglikánských církvích pak zůstal favoritem sv. Mikuláš.
Na tahu je Santa

Nakonec se Ježíšek přece jen prosadil, paradoxně ani ne tak zásluhou protestantských církví, i když z germánského původu mu zůstaly blond vlásky, ale především proto, že ho v 19. století adoptovala církev katolická a naroubovala ho na výše zmiňovanou dlouhou tradici úcty k Jezulátku. V dnešních dnech přináší Ježíšek dárky především v Čechách (od 19. století), ale i v jižním Německu, Švýcarsku, Rakousku, Sudetech, Tyrolsku, Lichtenštejnsku a v některých oblastech jižní Brazílie. Postupně ho ovšem vytlačuje ten, kvůli kterému byl původně "povolán do boje" - pozměněný, pohanskými nánosy a komercí doslova "zmutovaný", ale přece životaschopný bývalý sv. Mikuláš anglikánů - Santa Claus.

Nový rok

6. srpna 2013 v 20:45 | Veronika Snrcová



Nový rok

6.8.2013




Kdysi v římských dobách začínal nový rok prvním březnem, dnem, kdy přebírali úřad konzulové. Počátek roku souvisí se zavedeným kalendářem. Od r. 46 př. n. l. až do r. 1582 platil juliánský kalendář, upravený císařem G. J. Caesarem. Juliánský kalendář se od Gregoriánského lišil tím, že za přestupný rok počítal všechny roky, které byly dělitelné čtyřmi. Aby se zabránilo odchylce, která vznikala, počítá gregoriánský kalendář za přestupné jen ty roky na počátku století, které jsou dělitelné 400. Již podle juliánského kalendáře byl prvním dnem roku 1. leden. V církevní liturgii se ale zpočátku 1. leden nesvětil, počátkem liturgického roku byl advent. Teprve od 17. st. se prosazovalo sjednocování církevního a občanského počátku roku na 1. leden.


V Čechách ten den dostávali kůroví zpěváci odměnu, hospodář obdarovával čeledíny a děvečky, rodiče děti. Farníci dávali výslužku svému faráři a přáli mu zdraví a Boží požehnání. Učitelé posílali vrchnosti a městským zástupcům tzv. minucí - malovaná a veršovaná přáníčka, na které bylo zvykem odpovídat finančním dárkem.
V obcích chodila ulicemi koledující mládež. Nedělaly se nepříjemné práce - věřilo se, že co se bude dělat na Nový rok, to bude po celý rok, nesmělo se sušit prádlo, nesmělo se nic vynášet ani vymetat z místnosti. Chodili pekařští koledníci a peroutkami ometali za drobné pohoštění nebo odměnu prach, někde chodily na koledu i ženy v šátku s husím křídlem a s hrnečkem kolomazi, kterou umazaly nepozorného hospodáře. Jako výslužku dostávaly pálenku a nějakou pochoutku.
Většina těchto zvyků byla zapomenuta. Základem oslavy Nového roku dnes je setkání celé rodiny u bohatého oběda, kde by neměla chybět čočka nebo polévka s drobnou krupicí zv. milionová (aby se člověka držely peníze), většinou se podává vepřové. Nepřípustný je zajíc či drůbež, aby štěstí neuteklo nebo neulétlo. Po obědě se rodina jde projít, navštěvují se výstavy, kulturní představení či přátelé.
Před Novým rokem si jednotlivci, rodiny i firmy posílají blahopřejné novoročenky, s hezkým či vtipným obrázkem a s přáním zdraví a štěstí v nadcházejícím roce. Často se přání krásného prožití vánoc a novoročního blahopřání spojuje. Na novoročenkách někdy bývá francouzská zkratka P.F. (pour féliciter - pro štěstí). První novoročenku, vlastně omluvenku s obrázkem, poslal v r. 1827 hrabě Chotek, který pro své významné funkce nestačil odpovídat na stále se zvyšující množství blahopřání.

Kdy se slaví Nový rok v různých zemích?

Pravoslavný a řeckokatolický ritus dodržuje juliánský kalendář, podle něhož připadá Nový rok na 14. leden.
Počátkem islámského letopočtu je odchod proroka Mohameda z Mekky do Mediny v roce 622. Hurra Muharram, první den prvního islámského kalendářního měsíce, se počítá podle lunárního systému, a tak datum konce jednoho a počátku dalšího roku není přesně stanoveno a může se posouvat v průběhu celého roku. Ovšem ani islámský svět nění jednotný a v Afgánistánu a Iránu slaví podle perského kalendáře začátek slunečního roku 21. března.
V Izraeli je začátek nového roku pohyblivý a spadá na první den měsíce Tišrí, tedy mezi 6. zářím a 5. říjnem. Roš hašanan se slaví dva dny a považuje se podle židovské tradice za čas, kdy se z Boží vůle rozhoduje o osudu každého člověka v příštím roce.
V Číně a v některých dalších východoasijských zemích začíná nový lunární rok koncem ledna nebo v únoru.
Thajci oslavují svůj trut (Nový rok) v březnu nebo v dubnu, jihoindičtí Tamilové při zimním slunovratu. Tibeťané v únoru.
Pro Japonce jsou novoroční oslavy 1. až 3. ledna. V mnoha venkovských oblastech se však slavnosti konají mezi 20. lednem a 19. únorem.
New Year

Tři králové

6. srpna 2013 v 20:42 | Veronika Srncová



Tři králové

6.8.2013



Jestlipak víte, co je za den 6.leden? Zajisté si většina z Vás vzpomene, že slavíme Tři krále (Kašpar, Melichar a Baltazar). A mnozí je možná i potkáte, jak chodí od domu k domu a píší křídou nad vchodové dveře K+M+B a letopočet. Ale přiznejme si, víte, co znamená tato zkratka a odkud se vlastně tito velevážení mužové vzali? Pokud si nejste svými odpověďmi jisti a chcete to vědět, čtěte dál!

Oficiálně, dle církevní terminologie, se tento den nazývá dnem Zjevení Páně, kdy se Kristus nechal poznat jako král všech.
Pojmenování, pod nímž ho známe my, je původu lidového. Legenda o Třech králích, jak ji známe my, vznikla vlastně až ve středověku. Biblický text se zmiňuje o mudrcích či hvězdopravcích čili v dnešním jazyce astronomech z Babylonie, kteří se vypravili po opakovaném zpozorování neobvyklé konjunkce Jupitera, který pro ně byl hvězdou králů, se Saturnem, symbolem pro Judsko, do Jeruzaléma. Tam se dozvěděli o proroctvích pojednávajících o narození "krále" v Betlémě, kam se za ním vydali, aby se mu poklonili.
Dorazili tam právě 6. ledna. Výše zmíněná tvrzení jsou podložena poznatky z moderní astronomie.

Nyní už víme, odkud přišli, ale kde se vzala jejich jména, jimiž si často vysvětlujeme v úvodu zmíněnou zkratku? Byla jim nejspíše přisouzena ve středověku poté, co se pozapomnělo na původní význam jednotlivých písmen. Lidé si zkrátka vymysleli vlastní interpretaci, kterou si také podložili.
C (K), M a B jsou ovšem počátečními písmeny tří slov, z nichž se skládá latinská věta: "Christus mansionem benedicat" (Kristus ať požehná příbytku). A aby jste byli úplně v obraze, je ještě třeba dodat, že domnělá + mezi jednotlivými písmeny nejsou vlastně žádná plus, nýbrž tři křížky zastupující Nejsvětější Trojici, tj. Otce, Syna a Ducha Svatého.

A teď znáte celou pravdu, i když o tom by se dalo polemizovat…tu se asi už nikdy nikdo nedozví, tedy do doby než bude vynalezen stroj času, ale možná je to takhle lepší…
Three Wise Men (Photographed Silhouette)

 
 

Reklama