Poezie

Rozloučení

31. května 2013 v 9:00 | Veronika Srncová



Rozloučení

30..5.2013



Abstract silhouette Royalty Free Stock Photo

Zase jsem po delší době stvořila básničku, spíš rýmovačku a promítla do ní takový ohromný kopec pocitů, že je to těžké vypsat. A vlastně to asi ani vypisovat nechci. Pochybuji, že v tom naleznete ty správné jinotaje. Možná už je v ní nevidím ani já sama, protože jsem ji tvořila v náladě, která už je zapomenuta a pryč.
Jeden dlouhý smutný sobotní večer a jedna dlouhá táhlá vzpomínka, jako melodie z dávno minulých dob. Hrála jen dočista tichounce a přesto ty tóny řezaly jako žiletky. A slova této básně řežou též...
Krví a potem napsals mi na zeď vzkaz,
že když ti lásku nedají, tak musíš začít krást.
Bolestí a touhou snažil ses dojít vykoupení,
až příliš pozdě jsi pochopil, že pro nás žádné není.
Tančil jsi mezi čepelemi, jednu mi držel v týle,
studem a slzami jsme spláceli společně strávené chvíle.
Oheň nás spálil na popel - ty jsi byl vrah, já bohém.
Poslední sklenka dopita. Je čas si říci sbohem.

Opuštěná

31. května 2013 v 8:58 | Veronika Srncová


Opuštěná

30.5.2013



Miss You Royalty Free Stock Photo

Jsou večery a noci, které by se snad ani nemusely stát. Co nemusely stát, které by bylo fajn vymazat z dějin, zrušit, zamalovat, ověsit policejní páskou, zapálit a zapomenout na ně. Takový byl i pondělní večer - vůbec nechápu, co se dělo, ale jedno vím - všechno se totálně sesypalo na hromadu a proměnilo se v zapáchající fekálie.
A nešlo by to bez komentáře ve verších. Vážně, asi potřebuju někoho, kdo mě bude šlapat po hlavě a lít mi do otevřenejch ran kyselinu, jenom abych byla schopná tvořit...
Tvořitel, ničitel, bezbřehá samota,
trn v srdci zabodlý do konce života.
Naděje umírá, její krev na tvých dlaních,
Vzpomínka na lásku, myšlenky na hřích.
Pár slz, cigáro a spousta hltů vína.
Tam, kde jsem byla já, teď usmívá se jiná.
Dva střepy v duši, černá tma, šepoty.
V noc, kdy se z my, stalo jen já a ty............
 
 

Reklama