Říjen 2013

Tiché domy,Óda pro pampelišky, Bohužel víš,Podání, Pojímivost,Svět z papíru, Cesta do školy,Peklo, Umění milovat, Rodičům

25. října 2013 v 13:31 | Veronika Srncová |  Básničky



Tiché domy,Óda pro pampelišky, Bohužel víš,Podání, Pojímivost,Svět z papíru, Cesta do školy,Peklo, Umění milovat, Rodičům


25.10.2013



Tiché domy


Temná noc skryje přízrak jdoucí tmou.
Měsíční paprsky jediné sdílí pouť mou.
Cesta do neznáma vedoucí zachrání mě snad.
Cesta z města.
Utíkám.
Výlet do krajů, kde najdu klid. Snad.
Svět, který bude mít svět rád.
Sbohem, šeptám a dnes je to naposled.
Co domům z betonu - jediným přátelům - řeknu pár vět.
Je mi jich líto, musí tu zůstat a v zemi stát.
Nemohou se mnou jít, musí se vzdát.
Pevné základy nedovolí jim vstát.
Natož létat.
Beton nemůže hřát
ani vzkvétat.
Je mi vás líto moc, mí staří přátelé.
Zvlášť když vaši obyvatelé
mají srdce tvrdší, než jsou vaše stěny
a prázdné duše, co se těžko změní.
Však vy víte, domové němí….
Škoda, že nemůžete utéct se mnou.


Óda na pampelišky


Malíř z jara nadšený
namaloval obraz.
V něm zachytil vznešený
plamínku odraz.
Zachytil louku plnou žlutých slečen,
jak tančí a člověk mezi nimi
připadá si svlečen.
Žlutavé princezny s něžnými šaty,
barví ruce i brouzdajícím paty.
Děvčata věnce vesele vijí,
včelky nektar dychtivě pijí.
Kvítky tančí a zdá se, že pějí píseň.
Jak malá sluníčka vyženou tíseň
a jejich zář překryje oblohu blednoucí.
Člověk si lehne po objetí prahnoucí
do louky rozkvetlé spoustou pampelišek.
Chci tam spát věčně a nechci nic slyšet.


Bohužel víš


Křik za zavřenými dveřmi.
Naštěstí neslyšíš.
Slzy za zataženou žaluzií.
Naštěstí nevidíš.
Samotu v bytě jeden krát jeden.
Naštěstí opustíš.
O všech těch dějstvích mých.
Bohužel přesto víš.
Když ulici vzdálenou přecházíš.
Podání
Láska v tvém podání vypadá dost jinak,
než jsem si kdy myslela a snad i přála.
Sny se rozpadnou,
ledová údolí postel mou nezahřála.
Láska v tvém podání vypadá zbrkle a nebezpečně.
Zjistila jsem svůj omyl
- kdysi jsem myslela, že city trvají věčně.
Láska v tvém podání mění se v drama
a ta tragédie nikdy neskončí.
Zůstanu na jevišti za oponou sama,
do doby než se dech od těla odloučí.
Láska v mém podání tobě už nestačí.
Oči tvé dávno pro ztrátu nepláčí.
Láska v mém podání vždy bude málo,
ani jedno srdce kvůli ní neroztálo.
Život v mém podání je odsouzený k
samotě
prázdnotě
snění
nepochopení.


Pomíjivost


Jeden den držela jsem květinu.
Druhý den zvadla.
Jeden den obdivovala jsem jablko.
Druhý den shnilo.
Jeden den poslouchala jsem zpěv ptáků.
Druhý den bylo ticho.
Jeden den držela jsem tě ve svém náručí.
Druhý den ležel jsi pod vrstvou hlíny v hrobě.
A pak skončil svět,
odešla jsem k tobě…


Svět z papíru


Jít prašnou cestou až na konec světa

Jen hledat inspiraci
Která sedí celou dobu na parapetu

A pak na okraji propasti stát
a pořád se jen ptát
po smyslu bytí, žití
Proč vlastně dýchám?
Podívat se dolů a chtít skočit
do té propasti, která zachránila už tolik těl
Hlavně duší
Které nezvládly tlak světa kolem nás
Přemítat o kroku vpřed,
tiše padat na tu hromadu
a očima objímat vzduch
Nebo se otočit a zachránit svět
Na chvíli
Nebo napořád?
Kdo ví?
Zase se nadechnout
Šampus z lahve pít
Vyfukovat sladký dým
Střílet si zlatou
Nebo o tom všem aspoň snít
Na osamělých kolejích
déšť padá na poutníka
ležícího se stéblem trávy mezi zuby
a pátrajícího ve hvězdách
Velký vůz by nás mohl odvést
do nových vesmírů
Náš svět z papíru
Brzo se sesype jako domeček z karet
a nebude nikdo, kdo by ho zamet….


Cesta do školy


Noha nohu míjí,
žížaly se svíjí
na chodníku
u rybníku.
Je pondělí.
Do školy jdu zase.
Pásek okovaný v pase.
Černé tričko na těle,
jak na funus, přátelé…
Co vám budu povídat,
to se nedá předvídat.
Že zase pětku dostanu,
po tělocviku nevstanu
a naštve mě pár lidí,
co mě taky rádi vidí.

Inu, škola byla, je a bude.
Kazičem nálady vždy a všude.

Noha nohu míjí
housenky se svíjí
na rohlíku
u rybníku.
Je pátek.
Jdu domů.
Alejí stromů.
Je mi nějak vesele,
to víte - volno, přátelé…
Co vám budu povídat,
nechtějte už vyzvídat.
O víkendu budou se věci dít,
bude se slavit, lenošit a snít.
O tom, že v pondělí snad,
nebudu muset do školy vstát.


Peklo


V pekle.
Jsem.
Plameny spalují mi záda.
V pekle.
Umírám.
Uštknutá ve spárech hada.
V pekle.
Bolí i nebolí.
Pochybnosti o životě.
V pekle.
Drásaná.
Našla jsem se v nejistotě.
V pekle.
Mučená.
Slzy své nucená pít.
V pekle.
Nacházím.
Své naděje tlít.
V pekle.
Uvězněná.
Za zářivou mříží.
V pekle.
Spoutaná.
Jen strach se plíží.
V pekle.
Stejně tak na Zemi.
Zavřou mě do klece.
Udusí mřížemi.


Umění milovat


Uměl po žebříku lézt
až do bělostných mraků.
Uměl mi z nebe snést
kouzlo hvězdných draků.
Uměl mi slzy setřít z řas
a navléknout je jak drahokamy.
Uměl zastavit čas,
často tvořil v duši mi hlavolamy.
Uměl vášnivě žít
lehké bylo snít.
Když v trávě jsme lehávali,
u potoků sedávali.
Uměl být šťastný, uměl se smát.
Ale nejlépe dovedl milovat.


Rodičům


Chovalas mě v náručí,
když jsem malá ještě byla.
Hladilas mě po vláskách,
abych v noci klidně snila.
Foukalas mi bolístky
něžně a s péčí.
Je to dotek maminky,
co dušičku léčí.
Ruku připravenou k podání,
slova co mě vždycky zachrání.
A mé první slovo v životě
- máma.
Nosils mi malin hrst plnou,
když slunce jarní vítalo nás.
Chodili jsme do lesa,
a na oběd nikdy nepřišli včas.
Hráli jsme hokej
a závodili v plavání.
Kreslili jsme obrázky
barevně, bez váhání.
Divoké tygry, cizokrajné opice,
byli jsme šťastní více než velice.
A můj druhý mezník v životě
- táta.

Měsíčnice,Vzávání. Najdi mě,Slova útěchy, Cesta,Otázky a odpovědi,jediné místo , Mořská bárka,Poslouchej

25. října 2013 v 13:12 | Veronika Srncová |  Básničky



Měsíčnice,Vzávání. Najdi mě,Slova útěchy, Cesta,Otázky a odpovědi,jediné místo , Mořská bárka,Poslouchej


25.10.2013



Měsíčnice

22. srpna 2011 v 20:08 | Prinzeschen
Pro koho byly ty perly,
cos na obloze vysypal?
Lesknou se v temném zrcadle
půlnočního jezera.
A z jejich přítomnosti dýchá
na mě tvoje nevěra.
Umírám žárlivostí.
Nevyřčená omluva.
Vzácný dar.
Za nocí pár.
Společně strávených.
Pár očí zmámených
tě hledá…
Až zase dnes škvírou v okně
přijdeš za mnou.
Tvé chladné ruce mě nenechají
pochybovat,
budou kolébat mě k spánku.
Ve snách pak jen lehký dotyk vánku
bude mi připomínat tvou krutost,
měsíci…
Můj noční společníku a princi.

Nehodím se do edičního plánu

7. srpna 2011 v 20:06 | Prinzeschen
Zrovna jsem přečetla jednu knihu.
Jmenovala se Tvrdej chleba.
Nevím, jestli jí znáte.
Měli byste ji znát?
To taky nevím…
Napsal ji Chinaski.
Psal vo všem a nejradši měl volnej verš.
Taky měl rád koně a ženský a chlast.
Na konci umřel.
Byl to spisovatel.
Chci napsat něco jako von…
Ale já nemůžu bejt spisovatelka, víte?
Jsem na to moc malá, moc trapná.
Nemám vo čem psát.
Nemám životní příběh,
nikdo mě netýral,
všichni mě měli rádi
a ty kdo ne, tak to nedali najevo.
Řekli, ne děkuju, nehodíte se do edičního plánu.
No dobře.
Asi nehodím.
Řekli, neprožilas to sama, to se přece musí.
Řekli, není to věrohodný.
Řekli, že se uživí psaním jenom 10 lidí.
Jo a taky řekli, ať jdu na kurz tvůrčího psaní.
Ať si zvyknu na kritiku.
Ať dělám tohle a tamto
a nedělám tohle a tamhle to.
Řekli, že když píšu na blog a net,
nemůžu nikdy nic vydat.
A já už ani nechci.
Jo, přiznám to klidně narovinu.
Bejvala jsem blbá naivní nula,
co snila o tom, že jednou bude psát.
Ale víte co?
Všichni se mi jenom smáli a
měli pravdu.
Všichni se jenom smějou lidem
jako jsem já.
Co na tom záleží?
Stejně se nehodím do edičního plánu…


Vzdávání

6. srpna 2011 v 19:41 | Prinzeschen
Sedím jednou večer na balkoně,
nohy na zábradlí,
dívám se na město pode mnou.
Přemýšlím o tom, jaké by to
bylo právě teď zemřít.
Pak mě najednou napadne,
proč vlastně snít?
Proč živit naději?
Proč jsem si myslela,
že tohle mě zachrání?
Nejlepší je všechno vzdát.
Nejjednodušší a bezbolestné.
Vzdávání.


Najdi mě


Najdi mě tam někde v koutě.
Nechci už mluvit.
Chci jen mlčet a snít.
Srdce mé jako to z perníku,
z poutě…
Drobí se a taje jak sníh.
Najdi mě tam někde pod hladinou.
A řekni mi, že mám ještě šanci jinou.
Že můžu ještě na start vstoupit,
že každý znovu začít může.
I když naděje vadne jak růže.
Je nádherná a trvá krátce.
Najdi mě tam, kde jsem a
řekni, že ty nejsi zrádce…


Slova útěchy


*Život je jako horská dráha. Jednou jste dole, jednou nahoře. Já jsem zrovna teď někde v Mariánským příkopu. Štěstí se ke mně otočilo zády. Tak píšu básně. Volný verše...A vždycky si myslím, že to pomůže. Ale pomůže to? ...*
Potřebuju pohladit na duši.
Uzdravit to, co tak strašně bolí.
Zašeptám ti tiše do ucha
pod tmavou kadeř vlasů.
Ale jak tě mohu pohladit na duši?
Jak mohu pohladit něco, co se nedá
ani uchopit?
Jak mohu uzdravit něco, co se nedá
ani pohladit?
Slova.
Jen něžně šeptej slova, lásko.
Snad aspoň v jednom z nich
najdu útěchu…
Jen ona můžou vyléčit to, co zbylo
z mé duše…
Ze mě.

Cesta

17. července 2011 v 19:55 | Prinzeschen
Cesta
nikam nevede.
Tíha
- padám vzhůru.
Dotek,
co nic nesvede.
Jen otázek
mám fůru…

Proč?
Já…
Kam?
Jít…
Co?
Dělat…
Má cenu?
Snít….
OTÁZKY A ODPOVĚDI
Luna na obloze se mnou snila.
Byla jsem s tebou kdy šťastná?
Ano, mnohokrát šťastná jsem byla.
Ty se pořád ptáš…
Slunce pomalu mou tvář hladilo.
Líbilo se mi tvé políbení?
Ano, tvé políbení mě chránilo.
Před smutkem…
Hvězdy tiše pohádku mi šeptaly.
Věřilas mým očím?
Ano, mé rty se jich nikdy neptaly.
Jestli lžou…
Tma celý svět objala.
Proč ty ses nikdy neptala?
A proč bych to dělala?
Miluji tě - co víc potřebuju znát?
Jsi tady, vím, že mě máš rád…


Jediné místo na světě


Jediné světlo ve městě
svítí ve tvém oknu.
Bloudím si líně za deště.
Najdu tě tam v tom oknu?
Jediný přístav na zemi
voní mořem ve tvém pokoji.
Najdu tě mezi hrázemi.
Najdu tě tam v tom pokoji.
Jediná láska nesmírná
kvete v prázdnotě světa.
Vlasy tvé mi padají do klína.
A mně už nezáleží na zbytku světa.


Mořská bárka


Jsem jen loďka na moři
a stožáry mé rozboří
poryvy větru a blouznění vln
rozpářou plachty mé plné skvrn.
Jsem jen loďka na moři,
jejíž trup se rozhoří,
věčným ohněm od paprsků slunečních
za ptačího zpěvu písní smutečních.
Jsem jen pouhá dřevěná bárka
bez srdce a bez dlaní.
Na moři mě čeká smrt, je válka
a nenávist tvá už nezraní…

Poslouchej

20. dubna 2011 v 18:30 | Prinzeschen
Ani andělé nemohou pomoci,
vyléčit mě z mé srdeční nemoci.
Prosím, neumírej, ještě není čas.
Mumlá roztřesený hlas,
který podlehl vlastnímu bytí
a občas mou myšlenku chytí.
Aby jí dal hmotnou podobu
nebo si smutky své vezmu až do hrobu.
Jsem teď taková - oněmělá, bez řeči.
Však konec je blízko, to mě snad přesvědčí.
Dovolit hlasu ve formě tklivé melodie,
dát ještě šanci srdci, které v hrudi hnije.
Prosím, neumírej, ještě není čas.
Však láska nade mnou se neslituje…
Vezme to poslední, co zůstalo z nás.



Poezie ve vlaku,Naruby, Skryté v dešti,Neptej se, Druhý svět,Patelky, Ticho,Nahota, Variace na jeřába,jeřáb

25. října 2013 v 12:42 | Veronika Srncová |  Básničky



Poezie ve vlaku,Naruby, Skryté v dešti,Neptej se, Druhý svět,Patelky, Ticho,Nahota, Variace na jeřába,Jeřáb


25.10.2013




Poezie z vlaku


*Má vůbec smysl to nějak komentovat? Další výblitky v podobě volného verše z mojí pochybně černý duše...A pěknej song z pěknýho filmu. Nejlépe "zkonzumovat" dohromady.*
Proč do toho vlaku vždycky nastoupíš
Pak průvodčí jen sbírá tvoje kusy
Jsou všude
Válejí se
ve vlakové chodbě
Ztrácejí se
pod kroky neznámých
A on je dává do koženkové tašky
s lístky a plácačkou

Jedno zlomené srdce navíc nikdo nepozná

Písknutí
Už jedeš
Mizíš
Zase do jiných světů
Vstříc novým zítřkům
Trpkým
Bez úsměvu
S nimi a přesto tak sama
V kapse tři stovky na zpáteční lístek
V uších pár tónů
Vlak tě odváží daleko
Od tvého středobodu vesmíru
Snadno se zapomíná
na existenci cesty zpět
A na prachy na zpáteční jízdenku

Jeden uslzený pár očí navíc nikdo nehledá

Cesta běží
a skončí
Všechno končí….

Proč do toho vlaku vždycky nastoupím?!




Naruby


*Tento týden v rámci blogu o TT hodnotím právě téma Naruby. Neodradilo mě to ale se tohoto tématu zúčastnit i aktivně jako psavec. Opět jsem stvořila báseň. A to proto, že nic lepšího mě nenapadlo a nechci jen tak plkat - a hlavně proto, že už jsem nějakou báseň opravdu potřebovala napsat...*
Zdá se, že dnešní den je celý naruby
Halucinace? Sen? Představa?
Či počátek mé vlastní záhuby?
Dýchám, ale kyslík mě dusí
Před vchodem trpaslík rusý
Míří na mě pistolí
A co když mě zastřelí?
Umřu?
Co bude pak?
Odnese mě pták?
Třeba krkavec nebo vrána -
co bude, až padne rána?
Zavře se za mnou brána?
Do věčnosti…
Trpaslík je pryč.
Do zámku nepasuje více klíč.
Obloha je bílá s puntíky,
prší paprsky a lidé s deštníky
skáčou do kaluží celých ze zlata.
Ve zprávách říkali - Země je placatá.
Spěchám na schůzku, prší stále dál,
na hřbitově právě z mrtvých někdo vstal.
Čekáš tam na mě pod vrbou smuteční
Jsme ještě skuteční?
Živí mrtví nebo mrtví živí?
Jsme jen součástí chaosu,
podáš mi do ruky květ lotosu.
Sádrový anděl výhrůžně civí.
Mlčky odcházíš, nedáš mi ani pohled jediný.
Z lásky je nenávist, přepište dějiny…
Všechno je naruby, věci se mění,
co bylo včera, zítra už není.
Strach chopí se žezla, naděje ustoupí bezmoci.
Kde není láska, není už pomoci…
*
Co je to za stav - strašlivě chtít a nemoci?
Žít ve světě,
jenž naruby není.
Je to zlý sen
Značka:
Bez probuzení


Skryté v dešti

25. října 2011 v 20:56 | Prinzeschen
Hladívaly mě po vlasech tvé dlaně,
teď už mám jenom kapky deště…
Zbylo snad víc než vzpomínka na ně?
V bouřce tiše křičím - chci ještě…
Promlouvala ke mně tvoje ústa,
dnes poslouchám jen hrom a blesk.
Zůstala po tobě poušť mrtvá, pustá
a ve vlnách spláchnul mě stesk…
V říčních meandrech snívali jsme o světě,
nyní déšť smývá naše touhy.
Že prý po zálivce i štěstí pokvete,
vidím jen na okně zmatené šmouhy…

Chybíš mi


Neptej se

Ptáš se
Proč jsi tolik smutná?
Copak
pít slzy ti tak chutná?
Neptej se
Ptáš se
Co se přihodilo?
Copak
tě tak rozzlobilo?
Neptej se
Ptáš se
Máš mě ještě ráda?
Neptej se…

Nebo má zrada
rozpáře ti záda...



Druhý svět


*Minimalisticky a ještě k tomu blbě. To jsem celá já...Pardón za další připitomělý článek na tohle téma. Můžete mě mučit, dokud nezemřu smrtí hongo bongo.*
Slunce léčivě chladí
v mechu
tam je druhý svět
Podej mi ruku
poletíme
třeba zítra, třeba hned
Měsíc hřeje,
když hledám
někde druhý svět
Dej mi své srdce
jenom mi prosím
neuleť…

Pastelky

10. října 2011 v 17:47 | Prinzeschen
*Báseň o pastelkách - co k ní říct?
Pastelky mám spojené s dětstvím a kouzly.
A tahle báseň má asi tak trochu ukázat na to, že když se člověk stane dospělým - zestárne, na kouzla a staré kamarádky pastelky už nemá ani pomyšlení, takže je uklidí do šuplíku.
Je to docela škoda...*
Pastelky po papíře poskakují
a smějí se, mají duši…
Dětské prstíky z pouzdra je vytahují,
barví slonovi růžově uši.
Pastelky se na nás usmívají -
červeně, žlutě a fialově.
Dospělí otázku ukrývají -
jak je možné vidět svět snově?
(To je tajemství.)
Pastelky na obrázcích pracují
a mně zdá se to krásné.
Barvy duhy vesele tancují
do doby, než se zhasne.
Dětský svět je plný kouzel a magie.
Škoda, že jednou svůj konec zažije…
Pastelky někdo nechal v šuplíku spát,
místo na stole bohužel nezbylo
Někdo už vyrostl a nechtěl se ptát,
jestli by kouzlo i pro něj nebylo…
(Končí přátelství.)

Ticho

22. září 2011 v 19:30 | Prinzeschen
* Chci to uvést na pravou míru - ticho je sice aktuální, ale z úplně jiného důvodu, než je napsáno zde v básni. Ta není aktuální - v minulost možná byla, někdy a někde...Ale nyní je to jen myšlenkový tok, který mě napadl na toto Téma týdne*

Ticho padá nám za víčka pomaličku.
proč už si nemáme co říct, se ptám?
Schováváme se do hrnku, pod pokličku
a všechny kouty v bytě už znám…

Ticho spadlo nám náhle do dlaní,
proč nám najednou slova došla?
Byli jsme přece tak zamilovaní,
teď jen vzpomínka nádherná prošla…

Ticho je všude, kam se podívám,
proč obklopuje můj svět?
Ptám se, jestli vážně tě znám
a snad bychom měli už dospět…

Ticho je tady jak v kostelní lavici,
kde modlí se pekelní hříšníci
za odpuštění a zproštění viny.
Obhajují své zoufalé činy.

Ke kterým ticho je dovedlo,
když jejich srdce podvedlo…

Nahota

*Téma týdne je Nahota. Přemýšlela jsem, co k tomu napsat. Napadaly mě různé věci - že nahota je přirozená, nahota v televizi a filmech, nahota u doktora a jak to opravdu nemusí být příjemné, nahota v případě toho, kdo se nemá moc rád a nechce se odhalovat. Nakonec mi to ale přišlo trochu omšelé - a tipla jsem si, že o tom bude psát většina.
Rozhodla jsem se tedy, že to pojmu jinak - básní. A to básní, která nebude o nahotě fyzické, ale o té psychické. O tom, jak obnažujeme svou duši a necháme ostatní nahlédnout, jací opravdu jsme v té nejčistší nepřikrášlené podobě - a pak to třeba chceme vzít zpět, protože nám někdo ublíží...A my se chceme schovat před světem a být ochránění neviditelným pláštěm, který zabrání vší zlosti i výsměchu, který si zasloužíme vlastně jen proto, jací doopravdy jsme a ostatní to nechápou a zraňují nás...
Nevím, zda tato báseň dává smysl a zda z ní jednoznačně pochopíte, co jsem chtěla říct, protože upřímně, ani já si tím nejsem úplně jistá. Doufám však, že se vám bude líbit a že jsem toto téma pojala aspoň trochu neotřele...*

Odhaluji se ve dne v noci,
odhaluji se spalující moci,
která si chce hrát
s myšlenkami mými.
Ve tmě pod dekou ukrytými.
Mé sny musí oděv odkládat.
A pak má přání obnažená
stojí v levém koutu pokoje
a já cítím se zas ohrožená,
když odhalit mám své postoje.
Nechci vyvolat rozbroje…
Chci jen ze své duše smýt tu nahotu,
chci naslouchat pravidelnému tlukotu
srdce svého uzavřeného v osamění,
někde kde žádná zvědavost už není.
Kde temná moc neptá se na moje vnitřnosti,
nechce se dostat až k jádru, až ke kosti…
Nenutí mě vysvlékat mé brnění,
jen černobílé televizní zrnění
lehce osvětluje mou skrytou tvář
a světlo lampy tvoří mi svatozář.
Kde pod županem skryju se celá -
a nemyslím teď jen na části svého těla.
Chci látku, co schová celou mou duši
a zabrání prstům, co do mě zas buší,
zranit mě a smát se za to,
jaká doopravdy jsem….
Nemáte zdání
A to mě chrání
Hradby okolní snad vás zastaví
Árie noci naučí, jak být laskaví
Ke všem, i k těm trochu jiným…

Variace na jeřába


Jasmínová vůně tvých doteků nikdy nevyprchá
Ebenové vlasy, po nichž paprsek před nocí prchá
Řeřicha ti padá zpoza řas, chytám ji do dlaní
Áron čtu ti ze rtů, na hry se slovy byli jsme nadaní
Bledule závistí bledne, když motýl si k tobě před spaním lehne


Jeřáb

28. srpna 2011 v 10:51 | Prinzeschen
*Původně jsem chtěla vytvořit víc takových kratších básní o přírodě a magii atd., ale nějak mi to nejde - tak to nebudu lámat přes koleno a zatím zveřejním jen tuhle. Třeba se jich časem přidá víc.*
Jeřáb
vznášející se
nad temným jezírkem
Jeřáb
připomínající
měsíc na temném sametu
nebe
Jeřáb
vyšitý stříbrnou nití
magie
Jeřáb
se pousmál
nad nepolapitelnou krásou
světa…

Být štastná,MÁma, Střecha světa,Potník, Vzít zpět,Životě, Pro klidné spaní,Nevinnost, Život na úvěr,Rozepsaná

25. října 2013 v 12:37 | Veronika Srncová |  Básničky



Být štastná,MÁma, Střecha světa,Potník, Vzít zpět,Životě, Pro klidné spaní,Nevinnost, Život na úvěr,Rozepsaná

25.10.2013

Být šťastná


Jsem pohlcená.
Ne však psaním,
to už neznamená
pro mě tolik jako dřív…
Jsem okouzlená.
Objevila se cesta
pro mě předurčená,
je třeba jít jí vstříc…
Jsem rozhodnutá -
je třeba být šťastná...



Máma


Máma.
Jednoduché slovo se dvěma slabikami a čtyřmi písmeny. Vyslovujeme ho tak často, že nám pomalu uniká jeho důležitost. Vnímáme ho jako něco obvyklého, něco, co je pořád s námi a pořád s námi bude. Je to ale magické zaklínadlo, kterého by si každý měl vážit a měl by mu dávat ten největší možný význam. Za tímhle kraťoučkým výrazem se totiž skrývá ten nejcennější poklad, jaký většina z nás do svého života dostala...

Moje máma? Moje první opravdová láska. Osoba, která pro mě udělala všechno možné i spoustu nemožného. Jestli je můj život teď takový, jaký je - je to jen kvůli ní. Až jednou budu sama mámou, budu na sebe hrdá, pokud budu aspoň z půlky taková, jaká je ona. Máma je moje naděje, můj přístav v rozbouřeném moři, moje spřízněná duše.

Tahle básnička je jen pro ni - protože ji miluju a vždycky milovat budu.

Ukolébavka tichá
zpívaná s láskou uzlíčku na klíně.
Zní mi v uších dodnes
a poupě úsměvu v květ se rozvine.
Pohlazení po duši,
které jen jedna osoba umí dát.
Přitul se, mami,
jdeme snít, dnes nepůjdem spát.
Světlo mého života
jedna žena z masa a kostí.
Dokud je na světě,
nehrozí útok nezvaných hostí.
(Samoty a citů vraždy)
Maják na moři,
na konci tunelu života jasná zář,
až přijde den, kdy nebude,
nekonečné vodopády skropí mou tvář…



Střecha světa


Až společně budeme stát
na oblé střeše světa
a s hůlkou v ruce vzpomínat
na nejlepší léta
možná se ti v oku zaleskne
hvězdný prach.
Nemusíš mít strach.
Budeme počítat motýly,
co se líně na Mléčné dráze honí.
Budeme malovat duhy
a trhat hvězdy, když se nebe skloní.
Budeme plakat štěstím
ranní rosu, která květy laská.
Nikdy neumírá láska.


Poutník


*Báseň, co jsem já (žena) napsala z pohledu muže. Lákalo mě to delší dobu a dneska jsem to konečně spáchala...*

Chtěl bych být poutníkem,
co po zemi tvého těla slepě bloudí
bez mapy a nikdy nezabloudí…
Projít se ve vlnách rudých kadeří,
smočit v nich prstů konečky jen
k večeru skončit u dveří
stanout na prahu ráje, můj sen
je vír tvých vášnivě jemných očí,
jsou jako hluboká jezera
a má mysl dlaně si v nich smočí…
Chci sedět na břehu tvého dechu,
tiše pozorovat noční nebe, tmu pít.
Vnořit se do tebe bez nádechu,
v oceánu touhy se o náš život bít.
Šplhat po tvých ňadrech ke hvězdám,
po žebříku dolézt ke galaxii Šťastni,
při měsíčním světle se ti odevzdám,
jemnou dlaní celý vesmír zhasni…
Ať jen samo bytí je svědkem mého putování
a v nekonečnou skutečnost promění se zdání.


Vzít zpět


Mám strach ze stmívání,
z toho, že slunce už znovu nevyjde
a nepohladí tvou tvář
a tobě už nikdy nenaskáče nová várka
pih…

Mám strach z odcházení,
z toho, že tvé nohy překročí můj práh
a tentokrát to bude naposled
a ty mi to neřekneš,
že mě opouštíš…

Mám strach
z probouzení
z usínání
ze snění
a z blouznění.

Největší strach mám sama ze sebe.
Že udělám něco, co se nedá vzít zpět…


Živote


Živote.
Můj smutný živote.
Jsi tak prázdný a studený.
Jako mrtvý ženich,
co o svatební noci
zkazil celé kouzlo milování
svým necitlivým dotykem
plným pohrdání.
Jsi tak těžkopádný a strašlivý,
jako betonové boty
na noze utopence -
oběti italské mafie,
která nedává druhé šance
a chladnokrevně zabije.
Jsi jako ráno po těžké noci,
kocovina, co hlučí v hlavě,
žaludek na vodě
a slabá kolena.
Člověk sotva stojí.
Když upadne - zůstane ležet.
Protože vstát se bojí.
Takový jsi.
Živote.
Rozdáváš rány.
Bereš pevnou půdu pod nohama.
Necháváš šrámy.
Jsem už jen schránka vyčerpaná.
Připoutaná.
Poutáš mě k zemi ocelovými pouty.
Ty, můj živote…
Jsi ten nejhorší společník ze všech.


Pro klidné spaní



Miminko do dlaně, neplač a pojď spát.
Zavři svá očka, tmy nemusíš se bát.
Miminko maličké, klidně sni svůj sen.
Než strýček Měsíc přivolá zas den.
Hvězdy nad tebou budou držet stráž
a hlídat cesty, po kterých se vydáváš.
Miminko nevinné, nech něco hezkého si zdát,
neměj strach, nic špatného nemůže se stát.
A kdyby přece něco rušilo tvůj spánek,
ucítíš na líčkách lehký voňavý vánek.
To maminka, jež je ti vždy nablízku,
přišla ti vrátit klid, sladký koblížku.


Nevinnost


Hledat nevinnost ve vinném tichu,
hledat lásku v milostném vzdychu,
hledat nevinnost v bílém květu,
hledat volnost ve střemhlavém letu,
hledat nevinnost v krůpějích rosy,
hledat pravdu pod dlouhými nosy
se nevyplácí…
Iluze se ztrácí.
Nevinnost a vina
stránka světlá-stinná.
Černobílé vidění
svět k lepšímu nezmění.


Život na úvěr


Už nemůžu předstírat.
Umírám.
Už nemůžu více lhát.
O svém životě.

Přestávám existovat.
Při pohledu do očí
podvodníků
lhářů
pokrytců
vrahů duše
zlodějů snů
překupníků s láskou
obchodníků
a zákazníků
slzavého údolí.
Jen chvíli to nebolí.

Schovávám se
do myších děr,
pro sebe i všeobecné blaho
Vzala jsem
strach na úvěr
a úroky mi přijdou draho.


Rozepsaná


Chci spát.

Vznášet se v říších neznámých.
Hlasitě mlčet do ticha.
Polykat hvězdy, jež omámí.

Chci krást.

Okamžiky a kousky tvého bytí.
Kráčet ve střípcích romance,
které se mi pod nohama třpytí.

Chci psát.

Jenže mi dochází slova…

Sami, smrtelně nemocná duše,Pavoučí,Kluk z plakátu,Výkřiik,Země,Zrecyklovaná, Hra,

25. října 2013 v 12:33 | Veronika Srncová |  Básničky



Sami, smrtelně nemocná duše,Pavoučí,Kluk z plakátu,Výkřiik,Země,Zrecyklovaná, Hra,


25.10.2013




Sami

25. června 2013 v 13:28 | Alča
*Člověk nakonec zjistí, že je na všechno vlastně tak nějak sám - sám uprostřed davu, sám v něčí náručí. sám mezi přáteli... Copak je opravdová blízkost jenom krutou iluzí? Něčím, co si nalháváme? Pouhým nedosažitelným snem?*
I přes všechny doteky
nakonec zůstáváme sami -
opuštění a shnilí

Ve studených hrobkách
ponořených ve stínu,
které jsme si postavili

Na náhrobní kámen
polož mi květinu

Postav mezi námi zeď
vysokou a plnou nářků

Ať přestanem se schovávat
za lži snad, snad za přetvářku…

*

Zde leží poslední z těch,
co věřili v lásku…



Pohřbená

16. dubna 2013 v 13:38 | Alča
*Zase to období, kdy pojmy jako naděje, radost a spokojenost vystřídala slova jako zoufalství, rozčarování a rezignace...*

Držím tě pevně za ruku
křehkou a tak bledou
Úpěnlivě se bráníš cestám
jež ke konci vedou

Bojuješ
o každý další nádech
O život
o ranní slunce v zádech

Upíráš na mě pohled
smutný, bezbranný
Chci ti tak moc pomoct
skončit strádání

Zavíráš pomalu oči
na svém smrtelném loži
Pláču, jsem na dně,
prosím o milost boží

*
Říkali, že Naděje umírá poslední
Ach ti snílci, ta jejich naivita
Mrtvá - už dávno hniješ pod zemí
Před trny bolesti navěky skrytá

(Autem fotografie je Taychi, modelem jsou mé prsty)


Smrtelně nemocná duše

9. dubna 2013 v 17:50 | Alča
*Zase jednou jsem sepsala něco ve volném verši, v poslední době mé nejoblíbenější formě. Sice už je to pár dnů stará básnička, ale dneska přesně vystihuje moje rozpoložení a tak jsem se konečně rozhoupala k tomu ji sem hodit... Pro silné povahy jsem připojila i jeden svůj nedávný autoportrét...*

přes všechny mý pocity
ti dneska nezavolám
abys mě přišel utěšit
do bezedný jámy
mýho života

nechci lítost
tváří v tvář
a smích
za rohem

přes všechny slova
co mě napadaj
budu mlčet
a pomalu se ztrácet
ve vakuu

všednosti

bez kyslíku
bez myšlenek
bezbolestně

věčný spánek léčí

všechny smrtelně nemocný duše



Pavoučí

12. února 2013 v 19:35 | Prinzeschen
nech mě se vznášet
na pavučině z křišťálu
co vítr zvednul
z trávy jinovatkou pokryté

nech mě s lupou
počítat kapky rosy
uvízlé v tvých vlasech
sčítat krůpěje sluncem zalité

*
víš o tom
že malí pavoučci prý
přinášejí štěstí?
jeden mi právě přistál
na dlani…

nech mě si myslet
že jsme jemnou sítí
bez hranic navěky
jeden k druhému
svázáni…



Kluk z plakátu

31. ledna 2013 v 8:44 | Prinzeschen
viděla jsem tě na zdi…
papírového prince
kluka z plakátu
v obyčejných riflích
a vlněném kabátu
s veselýma očima
usmál ses na mě…
hned byla jsem tvou
první, jedinou a pravou
šeptal jsi mi do ucha
když uličkou tmavou
kráčela jsem za štěstím
*
byl jsi pro mě jediný…
měla jsem to vědět
že láska netrvá věčně
krásní kluci z plakátu
nadbíhají každé slečně
která projde kolem
zbyly oči pro pláč…
zlomená křídla
domů cesta chladná, tmavá
nešťastné konce
a lidé jen dokola říkají
neplač, to se někdy stává



Výkřik


po nocích ti ryju do zad
osamělé výkřiky do tmy

rána bývají těžká

máš už tolik jizev
z období,
kdy se zříkám svého já

jsi zrcadlo z mých střepů

vídám v tobě všechna
slova bezesných nocí

jsi vždycky na blízku,
když potřebuju

oběť

pro své
(s)vědomí


(Ze)mě


pocit rozkoše
jako prvotřídní fet
se rozlije v žíle

království prachových polštářů
loučení
s nevinností

do země krajek výlet

dýchej
dnes ještě neumírej
v mém náručí

nejsem připravená


V zastavárně

11. prosince 2012 v 18:08 | Prinzeschen
Můžu prodat svůj život?
Třeba do zastavárny…
A vrátit se pro něj
za rok
nebo za dva…

Snad už bude mít nějakou cenu.

Na poličce
s rozbitým rádiem
se starým foťákem
hodinkami po dědečkovi
a porcelánem po babičce
bude tiše tlouct to jediné,
co vlastně mám…

Než se vrátím a budu mít miliony
na úplatek vlastnímu srdci -
aby konečně cítilo štěstí…

*

Můžu si koupit ovladač
třeba v levném obchoďáku
a stisknout tlačítko pauza?

Můžu zastavit život proto,
abych mohla na chvíli žít?
Opravdově žít.



Zrecyklovaná


Není to v pořádku.
Tohle nevypadá na
obvyklou
krátce trvající
krizi
plnou sebelítosti.

Týdny utrpení v
pokojích
ulicích
davech
šalinách
a jinde

Týdny utrpení
o samotě.

Možná se nakonec rozpadnu
na tisíc různejch kusů.

Najdeš pro mě správnou barvu
kontejneru?

Kam se recyklujou zhrzený duše?
Neúspěšný spisovatelky
tuctový fotografky
a ne tak pěkně štíhlé slečny?


Hra


Utíkám. Bojím se vás všech.
Oblékám se v mlžný opar
a ukrývám se ve stínech.
Poražená - jedno z mých jmen.
Ubodaná nepochopením.
Vydaná nestvůrám v plen.
Nešťastnice bez šance na vítězství.
Nikdy nesmím to vzdát.
I s vlastním patentem na neštěstí.
Hra zvaná Život musí se hrát.




Umění smrti

25. října 2013 v 12:25 | Veronika Srncová |  Příběhy


Umění smrti

25.10.2013



Chvilka slabosti, bezmoc… Chceš utéct, ale připadá ti, že nemáš kam. Na chvilku chceš opustit tenhle svět, roztáhnout křídla, vzlétnout a letět pryč. O návratu a bolestném pádu nepřemýšlíš. Uděláš první samostatný krok do neznáma a chvíli si připadáš lehký jako pták. Přivíráš oči samou extází, nevidíš, co se blíží. Náhle oči otevřeš. Hrůzou se ti stáhnou panenky. Tvrdá zem je blízko. Nemáš už čas své oči zavřít - je konec…
*
Další temný prázdný den. Další prázdná slova, lživá gesta. Nechceš už to snášet a řešení je přece tak blízko. Nesmělé tiché kroky po podlaze, vrznutí dveří a následné otevření skříňky. V ruce se ti zaleskne malý lesklý plíšek a v tvé krvi začne proudit adrenalin. Máš strach, ale touha okusit bolest je silnější. Rozhlédneš se, sedneš k okraji vany a plíšek si přiložíš k zápěstí. Párkrát řízneš a bolest začne dusit tvé tělo, prolévat tvoji krev. Ruka padá k zemi. Ozve se zvuk padající žiletky. Smutná diagnóza - ubohý konec…
*
Mít jednou sílu změnit svůj osud. Držet život pevně ve svých rukách. Nedostávat rány - ale zároveň si zasadit tu poslední. Jak zoufalé a zároveň osvobozující. Stačí jen zvážit - ano či ne. A pak už ledový kus kovu ukončí tvůj život. Zavrtá se do hlavy plné tvých snů, myšlenek, názorů, plánů a tužeb. Stačí jen jeden obyčejný pohyb prstem a osud náhle není tím, kdo káže, ale tím kdo se musí přizpůsobit. Osud byl silnější - ty jenom slaboch…
*
Nepoznat rozdíl mezi pravdou a lží, realitou a hrou. Hra se smrtí a životem. Nebezpečná hra, do které se tentokrát chceš vrhnout po hlavě. Máš už dost svých nesplněných předsevzetí, máš dost všech marně daných slibů. Jen těch pár bílých kuliček ti může dát jistotu. Ony nikdy nelžou, nejsou proradné. Jen splní tvé zoufalé přání. Pomalu vkládáš do úst jed za jedem. Necháš trávit tvou krev, obelhávat své smysly a hnít mozek. Vybral sis nebezpečnou hru - ve které jsi však zůstal jen poraženým…
*
Obyčejný den, plno tvých obyčejných úsměvů. Nic netušící okolí a tvé obvyklé kroky. Obrovská rána! Ty ode dneška již nejsi…Malý, avšak ostrý kov navždy zakončil tvou životní pouť a neptal se, co chceš nebo ne. On rozhodl za tebe, rozhodl za všechny tvé blízké a nedal ti šanci. Ta bolest všude kolem - je jí opředen vzduch, obklopuje domy a zastiňuje slunce. Ty - bezmocně ležíš pod kopou hlíny a drahý příteli musím ti říct - jsi vítěz, i když už nejsi… A to proto, že si chtěl žít…


Lhostejní

25. října 2013 v 12:23 | Veronika Srncová |  Příběhy



Lhostejní


25.10.2013


Venku už se stmívalo. Rychle odemkla dveře a vstoupila do malé chodby v přízemí paneláku, ve kterém bydlela už od dětství. Přistoupila k výtahu a stiskla tlačítko. Výtah se rozjel směrem dolů. Náhle se jí zmocnil zvláštní pocit. Neslyšela přece zvuk dveří, když se dovřely. Nejistým krokem se vydala zpět ke dveřím. V místnosti byla tma. Světlo totiž nefungovalo. Jen nahlédla, dveře byly zavřené. Oddechla si a vrátila se k výtahu. Třetí patro…Druhé patro…Už viděla světlo kabiny. Začala se cítit klidně. Výtah zastavil. Otevřela dveře a nastoupila. Dveře se pomalu zavíraly. Když vtom ze tmy vystoupila jakási postava a zachytila je. Do výtahu vstoupil muž. Srdce jí začalo prudce bušit, ale snažila se zachovat klid. Rozhodla se, že vystoupí ve druhém patře. Ale nedal jí šanci. Tupá rána ji srazila k zemi. Ani nestačila uhnout. V hlavě cítila bolest, ve vlasech jakousi mazlavou tekutinu. Na podlahu stékaly kapičky krve. Kleknul si nad ní, rozhodnutý ukojit na její mladém křehkém těle svůj chtíč. Byla zoufalá. Nemohla nic udělat. Neměla šanci se ubránit. Zoufale křičela, když v tom ji muž umlčel další ranou. Hlava jí padla ke straně. Probudil jí až ten známý zvuk zapínání zipu. Vyděšeně se dívala do tváře násilníka, stále ještě neschopná pohybu. Výtah zastavil a on vystoupil. Nebydlel zde, dolů šel pěšky. Přerývavě dýchala, pak v sobě našla sílu vstát. Halenku měla roztrhanou, sukně byla zašpiněná od podlahy výtahu. Od jejího bytu ji dělilo jen pár schodů. Přesto nenašla odvahu se k němu vydat. Beznadějně se svezla k zemi. Prvotní vzlyky se měnily v pláč a ten naprosto zmizel v přívalu zoufalého křiku. Křičela, co jí síly stačily…Ale dveře nikdo neotevřel…



Citáty XX.

20. října 2013 v 17:54 | Veronika Srncová |  Citáty
30.9.2013
"Naše oči jsou často jako mikroskop, vidí problémy větší, než ve skutečnosti jsou.



Můžou být 2 typy úsměvu, které budou patřit jen jemu . .
Buď ten zamilovaný pokaždé, když ho uvidíš a nebo ten hraný, aby nevěděl, jak moc tě to bolí ho vidět.

1.10.2013

Přiznej si to..
Chceš kluka, který ti půjčí mikinu když ti bude zima..Chceš kluka, který tě uklidní,když je ti na nic..Chceš kluka, který tě obejme a políbí před jeho přáteli..Chceš kluka, který tě vzbudí v 0:00 ve dne tvých narozenin, aby ti řekl že tě nikdy nechce ztratit..Chceš kluka, který tě bude milovat takovou jaká jsi..

Když Ti někdo ublíží, většinou řekne promiň. Ale neuvědomuje si, že slovo promiň Ti od bolesti nepomůže... ¨

Slzy jsou vzácnější než úsměv.. Protože úsměv rozdáváme každému ale pláčeme jen pro ty, kdo nám opravdu ch




























3.1.02013
Je mi zle... Tak nehorázně zle, že se mi chce až brečet! A nemám to komu říct... Všem je to jedno a tomu jednomu už napsat nemůžU

Ten pocit , kdy moc dobře víš , jaký ten člověk je a přesto doufáš , že to budeš právě ty , kdo ho změní . .


někdy přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych se rozhodla jinak..





Vzpomínka na tebe je jako loupání cibule, čím více jdu do jejího vnitra, tím více mi stéká slz.


6.10.2013
44










Ten pocit, když si připadáš jak úplná nula...

Chtěla bych se jednoho dne probudit a zjistit, že žiju život, jaký jsem si vždycky přála...

Holky nejsou hračky. Nemůžete je jen tak odkopnout, když Vás začnou nudit....

Já tě miluju,tebe to nezajímá.

Jediný člověk na světě, kterého můžeš nenávidět, je ten, kterého miluješ, protože jen ten tě dokáže opravdu zranit...


7.10.2013


Láska je jako popel, i když dohoří, může ještě chvíli hřát ve vzpomínkách....

10.8.2013

Život je jako Chatroulette, musíte se probrat stovkami čuráků, abyste nalezli přítele.


Netrhejte motýlům křídla, vždyť oni pak pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní. Nezabíjejte lásku, vždyť láska je křehká jako ty kytky, a hlavně nezabíjejte lidi, vždyť lidi se milují.


10.10.2013

Někteří lidé jsou souzeni zamilovat se do sebe, ale nejsou souzeni být spolu.

Ten pocit,ve chvíli kdy nevíš co máš dělat a jak se rozhodnout.

Bojovat za mír je jako souložit za panenství..
Georges Carlin

Myslím že se bojím být štastná, protože vždy když jsem štastná, stane se něco špatného...




Lidé chodí s otevřenýma očima, ale přesto se většina z nich tváří, že jsou slepí.


Žárlím, protože se bojím že příjde někdo s kým ti bude líp! ..


Ať už se mezi námi děje cokoliv špatného nikdy pro mě nebudeš znamenat nic miň než všechno.


důvěra je jako papír..
.. jednou jí pomačkáš a už se nedá vrátit zpět..


Někteří lidi vám budou šlapat na nohy a omlouvat se.
Ostatní budou šlapat na tvé srdce a ani si nevšimnou.


Je zřejmé, že v životě potkám ješte hodně kluků, ale už nikdy to nebude moje "Pravá Láska"

13.10-2013

Celé dny čekám na večer, až si budeme moct psát. Pro někoho je to zbytečně ztracený čas, ale pro mě to má o hodně větší význam, protože večery jsou jediné chvíle, kdy můžeme být v kontaktu, proto to pro mě tolik znamená.



než něco obětuješ kvůli nějakému člověku, zeptej se sám sebe, jestli by to ten člověk byl schopný obětovat pro tebe.


Zajímalo by mě, pokud umřu, přijdou do jeho očí slzy?

Slzy jsou poslední dobou, mým nejčastějším společníkem...

Nosím v sobě stovky ran, a přesto se musím tvářit jako ten nejšťastnější člověk na světě...

19.10.2013


Stále naivně čekám, že mi napíšeš... že se vrátíš obejmeš mě a řekneš: " Chyběla jsi mi "

Vím, že se usmívám, ale podívej se do mých očí..
Vidíš v nich štěstí ? ..


Nesnáším, když na něco čekám, a těším se.. a ono to nevýjde:/..



Vzpomínky jsou dobré na to, aby nám připomínaly naše chyby a my je už nikdy neopakovali.


Nemůžeš začít novou kapitolu tvého života, pokud stále dokola čteš tu předchozí ..

Až ti jednou budu chybět, vzpomeň si, že jsi to byl ty, kdo mě nechal jít ...

všechny odmítá kvůli tobě, protože je přesvědčená, že žádný není lepší jak ty.
ty ji odmítáš, protože si myslíš, že najdeš lepší než je ona, ale už ti nedochází, že žádná lepší není.

Kdyby sis měl vybrat mezi mnou a jí , vyber si jí. Protože kdyby si mě opravdu miloval , nebyla by žádná jiná volba..


Bojím se dne, kdy řeknu sbohem a budu vědět, že toho člověka už nikdy neuvidím.


láska je jako příklad z matiky:
počítáš....
spleteš se...
chceš se opravit..
nemůžeš zvoní





Miluju tě a budu tě milovat, ale vtírat se nebudu. Třeba ti jednou dojde o co jsi přišel, ale to už bude asi pozdě.



Někdy je potřeba zkusit i to, čeho se nejvíce bojíme


'rozumím ti a chápu tě' jsou slova, která vyslovil jen proto, aby tě uklidnil, ne proto že tomu tak opravdu je.



Pravda o klucích

10. října 2013 v 21:46 | Veronika Srncová |  Kluci-informace



Pravda o klucích

10.10.2013



Kdy myslí kluci na večeři při svíčkách?
Když vypnou proud.
Proč je těžké najít kluka, který je citlivý, pozorný a hezký?
Protože všichni takový už mají přítele!
Co řekl slon když potkal nahého kluka?
Je to roztomilé, ale můžeš s tím jíst buráky?
Co mají společného parkovací místa a kluci?
Ty dobrý jsou vždycky zabraný!
Víš, že kluci jsou jako tramvaj?
Proč za jednou běžet, když za pět minut pojede další?
Proč je pro kluky tak těžké navázat oční kontakt?
Protože prsa nemají oči.
Jak třídí kluci své prádlo?
Na dvě hromádky: "špinavé" a "špinavé, ale ještě se dá nosit".

Jaký je rozdíl mezi kluky a prasátky?
Prasátka se nemění v kluky, když se opijí.

pÁR AVATÁRKŮ

10. října 2013 v 21:42 | Veronika Srncová |  Supr fotky



pÁR AVATÁRKŮ


10.10.2013





















V


Twilight komix

10. října 2013 v 21:36 | Veronika Srncová |  Kravindy :D :D



Twilight komix

10.10.2013




E: Proč ten obličej?
B: Snažím se přijít na to, CO doopravdy jsi...
E: Zajímavé...
(E v duchu: A sakra!)
B: Jsi bledý, studený, nemáš rád lidské jídlo, a část života jsi strávil na Aljašce...
E: Ano... ano... ano... ano
B: A-a-ach Bože, t-to znamená, že jsi...
E: Err... (V duchu: Zná moje tajemství! Musím opustit město a Carlisle mě zabije! U svatého Drákuly, co můžu...
B: Jsi tučňák !?

Líčení očí

10. října 2013 v 21:31 | Veronika Srncová |  Líčení



Líčení očí

10.10.2013



Oči jako čokoláda

Zkus svoje oči prozářit a zvýraznit. Použij k tomu teplé odstíny. Sáhni po zemitých barvách jako jsou čokoládová, mandarinková nebo oříšková.
Postupuj tak, že zlatý stín budeš nanášet od vnitřního koutku oka směrem ven a postupně budeš přidávat na intenzitě. Těsně pod obočí pak aplikuj světlý odstín, co nejpřirozenější tvojí barvě pleti. Oko se opticky otevře.
Hvězdný tip: Vymaluj horní víčko hnědou tužkou. Na spodní víčko použij sytě zelenou. Celý look pak dotáhni k dokonalosti černou řasenkou. K takto nalíčeným očím nezapomeň sladit celkový make-up: trochu růže na lícní kosti a velmi jemně nalíčené rty.

Chceš být originální? Nalakuj si nehty stejnou barvou jako oči.

Oči jako pistácie

¨

Vykouzlit ty pravé kočičí oči není tak těžké, jak se může zdát! Vyzkoušej tohle. Horní víčka vybarvi zelenými stíny s krémovou konzistencí. Ty totiž mají super lesk! Pořádně si s nimi vyhraj. Nakombinuj žlutou s limetkově zelenou. Nakonec řasy přetři klasicky černou řasenkou.
Hvězdný tip: Matným očním stínům dodáš lesk třpytkami, které rozprášíš kolem očí.
Chces být originální? Jestli máš chuť na odvážnější look, vymaluj na vnitřním spodním víčku navíc výraznou černou linku.

Oči jako azurové moře



Na malířské paletě by ti neměl chybět odstín kobaltové nebo azurové modři ani blankytná barva nebes. Navíc platí pravidlo - čím více lesku, tím lépe!
Hvězdný tip: Černou tužkou na spodní víčko nakresli vnitřní linku. Tvůj pohled tak získá hloubku.
Chceš být originální? Použij modrou řasenku.

Fotočarování

8. října 2013 v 16:03 | Veronika Srncová |  Supr fotky



Fotočarování

8.10.2013









Trochu bláznivých úprav

8. října 2013 v 16:01 | Veronika Srncová |  Supr fotky



Trochu bláznivých úprav

8.10.2013








Fotografie motýlů a růží

8. října 2013 v 15:59 | Veronika Srncová |  Supr fotky




Fotografie motýlů a růží

8,10,2013














Růže 10x jinak

8. října 2013 v 15:56 | Veronika Srncová |  Supr fotky



Růže 10x jinak

8,10,2013




Výchozí foto:
Proměny:


Peříčková

8. října 2013 v 15:48 | Veronika Srncová |  Supr fotky



Peříčková

8.10.2013










Kočičí

8. října 2013 v 15:45 | Veronika Srncová |  Supr fotky



Kočičí

8.10.2013










Triplan na vodě a ve skalách

8. října 2013 v 15:43 | Veronika Srncová |  Supr fotky



Triplan na vodě a ve skalách

8.10.2013









Fotky z lesů a luk

8. října 2013 v 15:40 | Veronika Srncová |  Supr fotky



Fotky z lesů a luk

8.10.2013

















Fotky z ranních toulek 1.část

8. října 2013 v 15:38 | Veronika Srncová |  Supr fotky



Fotky z ranních toulek 1.část

8.10.2013













fOTOMONTÁŽE

8. října 2013 v 8:52 | Veronika Srncová |  Supr fotky



fOTOMONTÁŽE

8.10.2013










diamond

Angry Ants

groundbreaking

Cutting Light

cutandfold

Laundry day

Revelation fields

crossing

Limitless

Arms break, vases don't

crome











Jídelníček

8. října 2013 v 8:44 | Veronika Srncová |  Zdraví + krása



Jídelníček

8.10.2013



JÍDLO


Starava je nejlepší minimálně třikrát denně a nejlépe mezi hlavními jídly si dát ještě malou svačinu, například sušenku. Pravidelnost jídla je hlavní, tělo si pak rychle nenehrabává tuky. Když jíte jednou denně (ach ano, taky jsem se tak ráda stravovala), tělo si dělá rychle zásoby, protože neví, kdy dostane další, a z toho vznikají tukové faldíky. Při pravidelném stravování si tělo bere jen živiny, protože tuky do zásoby nepotřebuje.
Groceries

KOLIK SI DÁVAT JÍDLA VE ŠKOLNÍ JÍDELNĚ


Pokud je jídlo tučné, smetanové a pečené v oleji dát si minimální porci ale určitě aspoň nějakou! Každou porci masa si dát poloviční (ale maso se musí jíst má důležité bílkoviny). Pokud jsou jídla s těstovinami těch si můžeme dát dvojitou porci. Knedlíky maximálně tři. Je lepší si dít méně hlavního jídla a více polévky.
Healthy Organic Vegetables on a Wooden Background
CO MEZI JÍDLY?

Hodně pít, denně minimálně dva litry - nešidit to! Ráda si dávám emco musli sušenky - čokoládové, ale můžeš zkusit jakékoliv. Mně chuť na jídlo zaženou. Pak je důležité si nejlépe každý den udělat porci zeleniny.
Musli
Bílý jogurt
Emco sušenky
BeBe
Zeleninu - ledový salát (s bílým jogurtem), okurka, čínské zelí
Ovoce
Jogurt
Fruit parfait for breakfast

MASO


Osobně vynechávám kuřecí maso, za prvé mi přijde dost suché a za druhé je napíchané steroidy a antibiotiky. Za to krůta, by při tomto napichování zhynula, proto je maso zdravější a chutnější. Ačkoliv je o pár kaček dražší určitě se to vyplatí. Také miluji ryby, pokud vám vadí "vůně" ryb, není nic snazšího, než jíst pangase. Na ryby ale pozor, chce to kupovat od dražších značek (Nowaco), jinak jsou dost napuštěné vodou a zkazí vám to celý pokrm.
Prime Rib Roast

POHYB?


Jsi líná jít na poštu pěšky? Nebuď! Cokoliv potřebuješ zařídit ve městě, budeš si muset lépe srovnat čas, ale zkus co nejvíce chodit. Nudíš se doma? Jdi se na hodinku projít. Nejlepší bude alespoň jeden den v týdnu dělat nějaký pohyb, posilovna nebo rychlo-chůze a to nemluvím o pořádném sportu (zumba, tanec, bojové sporty, volejbal, florbal, atd…). Nejlepší je pohyb po ránu (jupí mám odpolední). Protože to tělo nespaluje jen kalorie ale i uložené tuky, protože nalačno může čerpat jen ze zásob. Obyčejná chůze z domova do školy, také spaluje.
Activate


Co život dal

8. října 2013 v 8:31 | Veronika Srncová |  Citáty z webu



Co život dal

8.10.2013



Kolik přátel na Facebooku máme, tolikrát jsme sami.
*
Kdybychom dělali všechno, co dělat máme, tak bychom nedělali nic jinýho.
*
Být skutečně dobrou matkou znamená, nemít jiné ambice, než být skutečně dobrou matkou.
*
Z lásky může být přátelství, nikdy z přátelství už láska...
*
Přátelství žen a jeho sestry Závist, Nepřejícnost, Pomluva, Faleš, Přetvářka, Potřeba, Závislost, Zášť...
*
Vždycky je čas všechno změnit.
(Z hlavy mé mladší sestry, té mladší z mladších, přesto velmi moudré a v určité chvíli mě tahle věta povzbudila.)
*
"Nepíšu kvůli čtenářům, ale napsané je pak pro ně. Jabloň nerodí kvůli nám, ale jablka jsou pro nás."


open book on the grass


Správné líčení očí

7. října 2013 v 21:22 | Veronika Srncová |  Líčení



Správné líčení očí

7.10.2013



Trendy v líčení očí

20+: Tyrkysové nalíčení s černými linkami

Harmonie barev na paletě stínů vám pomůže vybrat si tu nejlepší kombinaci pro vystínování oka.
Trendy v líčení očí
* Na horní víčko rozetřete, třeba i prstem, tyrkysovou barvu a přetáhněte nad ohyb.
* Spodní linku vykreslete kajalovou černou tužkou a pak ještě štětečkem přetáhněte linku sytě modrým stínem s třpytkami. K rozsvícení vnitřního spodního koutku můžete využít jemně růžový stín.
* Pro nadzvednutí řas a zvětšení jejich objemu použijte černou řasenku, která rozsvítí bělmo.
TIP
Dovoleno vše
Využijte věku, kdy si můžete dovolit zářivé barvy, třpytky, lesk a vše, čím rozsvítíte oči. Míchejte modrou se zelenou a vrstvěte barvy. Rozsvítíte tak modré a šedé oči.

30+: Oční linky podle BB

Šedé a stříbrné oční stíny jsou stále módní, stejně tak tvar kočičích očí, které nosila už Brigitte Bardot. Při líčení vám pomůže černá kajalová tužka.
Trendy v líčení očí
* Do vnitřního koutku nanášejte vždy světlý stín, na střed a pak směrem ven zvolte tmavý stín a trošku jej vytáhněte k obočí. Zamaskujete tak únavu v očích. Kruhy pod očima utlumíte korektorem.
* Konturovací tužkou protáhněte oči. Nekopírujte tvar oka, ale linku veďte od vnitřního koutku oka přes střed lehce vzhůru.
TIP
Uberte třpytek
I když si stále můžete dovolit třpytivé líčení, nechte si je raději jen pro večerní příležitosti. Ke stínování víček používejte kombinaci tmavších a světlejších stínů. Naučte se používat korektor k zakrytí kruhů pod očima.

40+: Míchejte hnědou a růžovou

Hnědým stínováním očí nemůžete nic zkazit, vypadá vždy přirozeně. Pozor si dejte na hnědočervený odstín - v něm mohou oči vypadat unaveně.
Trendy v líčení očí
* Nejdříve doplňte barvou obočí a učešte jej. Pod něj naneste jemný béžový stín.
* Tmavší hnědý stín naneste na horní víčko a do vnitřního koutku použijte světle hnědý stín s jemným třpytem.
* Velmi efektní jsou hnědorůžové metalické linky pro večerní nalíčení. Stačí je nanést jen do středu horního víčka.
TIP
Nenápadné
Správným nalíčením očí můžete zamaskovat věk. Jemné třpytivé oční stíny rozzáří oči a vytáhnou povadlá víčka.

4X LÍČENÍ NA PARTY!!!

7. října 2013 v 21:18 | Veronika Srncová |  Líčení



4X LÍČENÍ NA PARTY!!!

7.10.2013



1) ELEGANTNÍ DIVA



Černé tekuté linky ti pomohou k svůdnému kočičímu pohledu. Stačí pár tahů štětečkem a nebude z tebe schopen odtrhnout oči.
Jak na to: Celé víčko až k obočí vystínuj světlým měruňkovým nebo růžovým stínem. Šedohnědý stín použij pouze k vystínování víčka a oblasti pod spodními řasami. Nad horními řasami veď tenkou černou linku a protáhni ji směrem ke spánkům. Nezapomeň na objemovou řasenku!
silvL1

2) FIALKOVÁ ZÁŘE



Fialové tóny jsou pro silvestrovskou noc jako stvořené. Prohloubí tvůj pohled a tvé oči budou jako dvě něžné, ale přitom vysoce svůdné fialky.
Jak na to: Oči si vystínuj purpurovým stínem a místo linek použij druhý stín, tentokrát ve fialovo-modrém, ostřejším tónu. Pro Jemnější look použij řasenku pouze na horní řasy.
silvL2

3) RŮŽOVÉ MÁMENÍ


Růžová je dobrá jak pro blondýnky, tak pro tmavovlásky. Někomu oči rozjasní, druhému vytvoří pěkně ostrou image. Nevaž se, odvaž se!
Jak na to: Potřebuješ dva oční stíny ve dvou různých tónech růžové - jeden světlejší, druhý spíše křiklavý. Světlý stín použij na celé víčko a rozetři jej do ztracena až k obočí. Tmavě růžovou orámuj oční záhyb dle obrázku po celé šířce víčka. Důležité je pečlivé obkreslení spodního i dolního víčka silnější černou linkou. Tentokrát s řasenkou nešetři naopak především na dolních řasách - pro dramatický vzhled.
ruzova

4) ROZJASNIT A ZAZÁŘIT!


Chtělo by to přeci jen něco decentnějšího, ale ne přímo obyčejného? Pohrej si s očním leskem, stíny v metalických odlescích či se třpytkami.
Jak na to: Na celé víčko rozetři chladně kávový odstín hnědé a pomocí bříška prstů přes něj ve spodní části víčka rozetři metalický lesk nebo třpytky. Tvůj pohled bude jemný a oči rozjasněné. Se stínem nezapomeň orámovat ani spodní víčko a vše zakonči nalíčením řas. Je důležité, aby řasy byly hezky oddělené a bez žmolků, jinak tvé dílo nebude působit čistě.
rozj

lÍČENÍ PRO hnědé oči

7. října 2013 v 21:14 | Veronika Srncová |  Líčení



lÍČENÍ PRO hnědé oči

7.10.2013




Perfektní líčení pro hnědé oči

změnit vzhled celého člověka?! Pokud zvolíte správnou taktiku, kterou vám v tomto článku představíme, dokážete i z ošklivého káčátka vytvořit nádhernou a velmi atraktivní ženu. Jaké je tedy tajemství líčení hnědých očí?
Pokud patřite mezi majitelky hnědých očí, můžete si tleskat. Ty totiž vypadají krásně a zářivě i bez make-upu. Ale použitím správného líčení můžete ze svých již krásných hnědých očí vykouzlit ještě více zářivé a ohromující.

Trik spočívá vě výběru, kombinaci a odstínu

Mezi první kroky vůbec, patří výběr perfektních očních stínů, které vyhovují vaší barvě očí. Hluboké odstíny modré, hnědé, švestkové a fialové jsou odstíny očních stínů, které se k hnědé barvě očí dokonale hodí.
Mezi ty nejlepší patří ale i stíny v metalických barvách, jako je zlatá a bronzová, která hnědou dokáže dokonalou podtrhnout. Jestli jsou vaše oči světle hnědé, můžete vyzkoušet odstín žluté, díky kterému na své oči dokonale upozorníte.
Jste náročné a chcete dosáhnout těch nejlepších výsledků? V tomto případě je vhodné nakombinovat tři různé odstíny očních stínů. Je ale dobré si zapamatovat, že hnědým očím nesluší odstíny černé, díky kterým mohou vaše krásná kukadla okamžitě zapadnout. Pro rozzáření a oživení použijte třpytivé oční stíny do vnitřního koutku oka - což oživí celý efekt.
Podtrhnout dokonalost očí můžete díky očním linkám, které patří mezi druhý krok líčení. Ty naneste na horní oční víčka a lepší variantou bude, když dolní oční víčka necháte nedotčené.
Zapadlé oči můžete nechat vyniknout pomocí tmavých očních (tekutých) linek. Volte mezi odstíny jako je námořnická modř nebo dřevěné uhlí. Pokud chcete docílit intenzivního a dramatického vzhledu, pak vsaďte na použití očních linek černé barvy. Pro přirozenější vzhled volte tmavě hnědé oční linky.
Finišujte své líčení zvýrazněním svých řas, které na vaše oči jestě více upozorní. Řasenky používejte ty tmavého odstínu, jako je tmavě modrá nebo černá. V případě, že ale chcete opět vsadit spíše na přirozenost zvolte hnědou řasenku.
Tip pro vás: Určitě se snažíte svůj make-up obličeje obohatit o různé tvářenky, právě proto, že chcete aby vaše líčení bylo co nejvýraznější. Pravdou ale je, že pokud na obličeji co nejméně uberete, vaše hnědé oči tak nejvíce vyniknou. V případě, že tvářenku použít chcete, volte neutrální odstíny - tak udělejte i u rtěnky nebo lesku.


Beuty tipy

7. října 2013 v 20:52 | Veronika Srncová |  Zdraví + krása


Beuty tipy

7.10.2013


Peeling


Asi nejlepší peeling, který jsem doteď zkusila, je prostě z lógru. Až vypiješ kafe, odlij zbytky vody a na pleť nanes prstem trochu lógru. Dvěma prsty přejížděj po obličeji. Nech nějakou dobu (zhruba 15 minut) působit a pak opláchni. Lógr skvěle obrousí suché šupinky a zároveň vyživuje pleť :))

Vlasová maska

Opět nic složitýho - až si umyješ vlasy, dopřej jim přeliv a) z čersvě vymačkaných pomerančů/citronů
b) přelij je octem
A poté opláchni.
Na hubnutí je zase skvělý vymačkat citron do vody a pít ho, minimálně každý ráno. Je to docela osvěžující a navíc se po tom hubne :))

Styly< Cybergoth

1. října 2013 v 21:31 | Veronika Srncová |  Poučení



Styly< Cybergoth

1.10.2013




Co to vlastně je
-
Cyberghot kombinuje prvky cyberpunku, gothiky, sci-fi a rave, její vyznavači poslouchají spíše elektronickou taneční hudbu než klasický gothický rock.
-Ve vzhledu cybergoths je běžná androgynie (nerozlišování mezi mužem a ženou).

Oblečení
-dnešní cybergoths nosí především černé oblečení s prvky neonových barev stejně jako oblečení z reflexních materiálů a PVC a těžké boty na platformách. Jsou pro ně obvyklé barevné vlasy a piercingy. Někteří nosí i ochranné brýle(nejčastěji pilotské, ale ne na očích, nýbrž ve vlasech), plynové masky nebo lékařské roušky.
Vlasy
-Uměle prodloužené vlasy mohou být také z různých materiálů od světélkujících trubek po elektrické dráty.

Hudba

- je většinou rychlá, hypnotická, tvořená počítači

Styl< Classic Lolita

1. října 2013 v 21:29 | Veronika Srncová |  Móda ( web)



Styl< Classic Lolita

1.10.2013



Lolita

je Japonský styl.
Má celkem dost podstylů jako třeba tenhle Classic Lolita.
Je to elegantní,něžný styl.

Oblečení

Barvy oblečení a doplňků jsou většinou neutrální..nekřiklavé.
Hnědá,slonová kost,tmavě modrá ,vínová,jemější odstíny růžové..
Krajkové šaty s volánky
Podkolenky,punčochy
Klobouky
Rukavičky..
Prostě "Hlavně elegantně" :D


Vlasy

Celkově lolity nosí hodně paruky..
Vlasy jsou hlavně v neutrálních barvách jako je Blond,hněda,černá a tmavě červená.
Hodně se nosí zapletené copánky,copy, rozpuštěné vlasy,vlnité..

Make-up

Řasenka
Tužka na oči
Můžou být i nalepovací řasy aby jste dosáhly panenkovzkého pohledu
Červená nebo růžová tvářenka
Přírodní barvy stínů
Vetšinou ní příliš namalováné rty.. může být ale i červená nebo růžová rtěnka.
Je běžné používat čočky..takové ty velké tmavé..jestli víte co myslím :D


DYI: Leopardí, ZEBŘÍ vINTAGE

1. října 2013 v 21:09 | Veronika Srncová |  Tipy, rady, nápady




DYI: Leopardí, ZEBŘÍ vINTAGE

1.1.0.2013





Takže potřebujete:


Skleněné průhledné..z jedné strany ploché kamínky.
asi takové:


Co s uzávěry od plechovek

1. října 2013 v 21:04 | Veronika Srncová |  Tipy, rady, nápady



Co s uzávěry od plechovek

1.10.2013









DYI : Šorty s krajkou

1. října 2013 v 20:56 | Veronika Srncová |  Tipy, rady, nápady



DYI : Šorty s krajkou¨

1.10.2013





Potřebujete:


Nit,Jehlu
Asi křídu na naznačení
Nůžky
Krajku

Staré rifle nebo už šortky




DYI: Razítko ze staré gumy

1. října 2013 v 20:51 | Veronika Srncová |  Tipy, rady, nápady



DYI: Razítko ze staré gumy

1,10.2013





Chcete si třeba občas něco potisknout ale víte že motivy co chcete vy
nikde na razítkách nejsou?
Potom mám tady pro vás návod na to..
jak si vyrobit razítko ze staré gumy:)
Menší razítka z gumy na tužce
Na dělání jednoduchých kytiček třeba na přáníčka můžete použít
mini razítka z gumy na tužce:

DYI: Prstýnek pírko

1. října 2013 v 20:48 | Veronika Srncová |  Tipy, rady, nápady



DYI: Prstýnek pírko

1.10.2013




Budeš potřebovat:

- pírko - můžeš ho někde najít nebo koupit umělá pírka v papírnictví (prodávají se v různých barvách)
- 2 násadky na prstýnky (mají je v téměř každé galanterii)
- vteřinové lepidlo nebo lepicí pistole
- malé dřívko - třeba od zmrzliny

Postup:

1) Nejdřív na p
írko přilep dřívko, aby bylo pevnější.
2) Po zaschnutí přilep na pírko obě dvě násadky na prstýnek.
3) Nech to zaschnout a máš hotovo ! :D
Bude to 100% vypadat úžasně a myslím že to na moc holkách nepotkáš:)